Já jsem světlo světa, Jan 8, 12
Jiří Vacek
Já jsem, vědomí Já jsem, je světlo světa. Duchovní materialisté chápou tyto výroky výhradně ve vztahu k Ježíšově osobě, jakoby mluvil o své zevní osobnosti. Pak se ovšem pravdy, jako je tato, stávají nepochopitelné až nesmyslné. Ony jsou však míněny zcela duchovně a jako takové je musíme přijímat a chápat.
Jak vidíme svět? Jen když je osvětlen zevním světlem. I když je všude světlo, stejně svět nevidíme, pokud naše vědomí není svou pozorností k němu přivráceno. Právě v tomto smyslu je vědomí světlem, které umožňuje nejen vidění, ale všechno vnímání světa včetně samotného světla.
Bez vědomí si svět neuvědomujeme a proto pro nás ani neexistuje, protože vědomí, ve kterém svět jedině existuje, není přítomno, to jest přivráceno svou pozorností k němu. Veškerá činnost ve světě a samo jeho vnímání jsou možné pouze ve světle vědomí. Proto je světlem světa a nejen světa, ale i naší existence. Svět i my sami existujeme jen světlem vědomí.
Uvedená pravda je dalším potvrzením základní důležitosti vědomí i moci jeho pozornosti. Vědomí je prvotní, vše stvořené je druhotné a vždy plně závislé na vědomí a jeho pozornosti. Ta ovládá vše i samu moc vědomí, která rozhoduje o tom, čeho jsme si vědomi a čeho nikoliv.
Jinými slovy: vědomí propůjčuje svou existenci všemu, co si uvědomuje, prostřednictvím své pozornosti. Proto její správné ovládání je nejdůležitější ze všeho našeho úsilí jak zevního, ve světě, tak duševního i duchovního.
I samo vědomí pro nás plně projevuje své ryzí bytí jedině tehdy, je-li plně uvědomováno neboli naše pozornost je v něm pevně zakotvena. Samádhi není nic jiného než stav vědomí, ve kterém pozornost vědomí je obrácena na samo vědomí. Pak nastává poznání, osvícení. V něm se vědomí plně poznává takové, jaké je: božské.