Já jsem se soustřeďuje
Jiří Vacek
V józe i v mystice se nám říká, že se máme soustřeďovat i nač se máme soustřeďovat. Bohužel ve většině těchto návodů chybí základní poučení, které zní:
To, co se soustřeďuje, je vždy mnohem důležitější než to, nač se soustřeďuje. To, co se soustřeďuje a je vědomé, je naše pravé božské, Bohem nám dané hledané Já, Kristus, átman, naše buddhovská podstata Já jsem.
Nejlepší a nejúčinnější soustředění je proto takové, ve kterém se soustřeďujeme přímo na TO, co se v nás soustřeďuje, na vědomí Já jsem. Tato základní a nejvyšší poučka a meditace se nejen téměř neučí, ale dokonce se zastírá často opakovanou nepravdou: soustřeďuje se, medituje mysl.
Nikoliv. Mysl může soustředěně myslet nebo nemyslet, ale i její soustředěné myšlení má svůj podklad v soustředěném vědomí. Soustředěné myšlení na duchovní námět je rozjímání, někdy se také nazývá meditace, ale není soustředěním vědomí Já jsem, ke kterému nás vybízí Mojžíš, Ježíš, Ramana Maháriši a mnozí další.
Soustředění na TO, co se soustřeďuje, je odvrácením pozornosti od všeho objektivního, předmětného, stvořeného a pozorovatelného a její soustředění na TO, co si uvědomuje.
Je soustředěním na nehmotné, nestvořené vědomí, které si uvědomuje: Já existuji, jsem si vědom, že existuji a jsem to Já, kdo existuje a kdo se soustřeďuje.
Soustředěné vědomí je vždy silnější a postřehnutelnější než vědomí nesoustředěné a proto je také snadněji uvědomitelné. Proto využíváme soustředěné vědomí k poznání toho, co se soustřeďuje, což je samo vědomí. Postupujeme tak, že se soustředíme na snadno pozorovatelný předmět a v průběhu tohoto soustředění si uvědomujeme své vědomí Já jsem, které je na předmět soustředěné.
Takto soustředěné vědomí na pozorovaný předmět využíváme k uvědomění si vědomí Já jsem, a tak dosahujeme jeho poznání. Tímto vědomím jsme stále, ale nevědomě, protože mu nevěnujeme pozornost. Abychom si je a sebe v něm uvědomili, musíme mu věnovat pozornost. To vyžaduje její odtažení od všeho pozorovatelného a její obrácení na vědomí, ze kterého plyne. Celý „vtip“ poznání Sebe spočívá ve správném namíření pozornosti, která je činností vědomí. Musíme přestat pozorovat vše stvořené, předmětné, odvrátit od toho pozornost a započít s jejím vedením na vědomí, které vše pozoruje. To již není běžný vztah pozorující vědomí – vědomím pozorovaný svět, ale vědomí se stává samo předmětem svého pozorování. To již není dvojnost vědomí – svět, ale jednota sama Sebe i vědomého vědomí. Nejvyšší mudrci tvrdí, že toto je naše pravé Já a podstatně, nikoliv velikostí i Bohem. Pozornost vědomí zaměřená přímo na vědomí nám je odhaluje takové, jaké je, což jsme my sami.