Já jsem Pravda
Jiří Vacek
Já jsem, vědomí Já jsem je Pravda. Vědomí Já jsem je zdrojem nejvyššího poznání a moudrosti. Kdo je zná a spočívá v něm, má skrze ně největší přístup k Pravdě, jaký existuje. V něm se nachází všechno vědění.
Jedním z darů moudrosti vědomí Já jsem je schopnost rozpoznávat zlo od dobra a spásné od nespásného. Správná duchovní rozlišovací schopnost je velký a neocenitelný dar, který umožňuje správné myšlení, chování a jednání, které když v něm vytrváme, nás spasí a vysvobodí od všeho zlého a z utrpení, které zlo přináší. Bez něho jsme proti zlu bezmocní, protože je nedokážeme jako zlo rozpoznat a v důsledku toho se zbavit jeho moci nad námi.
Rozlišovací schopnost moudrosti zlé – dobré získáváme postupně tak, jak se nám daří zbavovat se našich zlých sklonů a navracet se k Bohu. Plně je však dosažena ve vědomí Já jsem. Musíme je však tímto způsobem stále a cílevědomě i využívat, to jest obracet se k němu o pomoc a vedení na stezce i životem.
Ztráta vědomí Já jsem a odloučení od Boha je vždy i ztrátou božské moudrosti a rozlišování dobra od zla. Nedostatek spojení s Bohem není jen ztrátou tohoto spojení, ale i ztrátou veškerého dobra a proto i Pravdy, kterou Bůh je. Je proto sám o sobě skutečným zlem, jehož základem je nedostatek Boha a s ním i jeho všeho dobra.
Opuštění Boha je vítězstvím zla nad námi v podobě zlých a odstředivých sil, které nikoliv obrazně, ale skutečně a doslova zastírají před námi Pravdu takovou, jaká je. Ony ji nejen zastírají, ale dokonce způsobují, že nahlížíme vše očima zla. Pak vidíme to, co je zlé, jako dobré a co je opravdu dobré, je v očích sil zla, které nás ovládají, zlé.
To se projevuje zvlášť tím, že odmítáme pochopit, že se nacházíme v moci opravdu zlých sil, které nás udržují v nevědomosti o Pravdě a dokonce si myslíme, že jsme dobří. Rozum neosvěcovaný Bohem vidí vše očima zla a proto zvráceně.
To se projevuje mnoha způsoby, například:
1) Nevidí, že jsme ovládáni silami zla a odstředivými.
2) Nevidí zlo jako zlo, ale jako dobro.
3) Nevidí dobro jako dobro, ale jako zlo.
4) Ty, co odhalují zlo, vidí jako zlé.
5) Upozorňování na zničující moc zla vidí jako zlé strašení.
Dokud tuto moc zla nad námi nezačneme prohlédat a očišťovat se od sil zla, které nás ovládají, nemáme naději na nic dobrého.
Zejména zničujícím zlem jsou naše city nepřátelství, nenávisti, pýchy, závisti, hněv a zloba všeho druhu. Jsou proto plným právem zvány jako smrtelné. Skutečně zabíjejí vše dobré v nás a zabraňují božímu dobru, aby v nás mohlo působit a vést nás zpět, odkud jsme odešli – k Bohu.
Kdo se jich nezbaví, nemá naději na nic jiného než na ně samotné. Bude se mu vracet neláska, pohrdání, hněv a zlost, které sám svou myslí vytváří a bude pod nimi trpět, dokud jej moc tohoto utrpení nepřesvědčí, že zlo je vždy jen zlým pánem, od kterého nelze nic očekávat než je samotné a jeho zlé dary.
Pamatujme dobře: rozum bez Boha je rozum bez dobra a proto je zlý a přináší jen své, to jest zlé dary.
Názornými příklady, jak takové převrácené vidění zla jako dobra vypadá, jsou všechna hnutí jako je fašismus, nacismus, komunismus, různí zastánci smíření s Hitlerem, katolické „není spásy mimo církev“, obránci míru na západě, kteří podporují Sovětský svaz.
Jsou i mnohé osobní příklady: ukřižovaný Ježíš a smrt všech apoštolů, otrávený Sokrates, upálený Jan Hus a tisíce kacířů a obětí šiřitelů jediné pravé víry, jedno jaké. Jaký důkaz zastření rozumu silami zla je ještě potřeba?