Já jsem jméno boží
Jiří Vacek
Já jsem, vědomí Já jsem, je jméno boží, jak Bůh sdělil Mojžíšovi, když se ptal po boží podstatě, jak líčí 3. kapitola druhé Mojžíšovy knihy Starého zákona. Odpověď, kterou dostal, je významná. Pro židy je jméno totožné s tím, co označuje, což platí pro Já jsem plně. Je definicí Boha: Bůh je Duch, sebe si vědomé absolutní nestvořené a neomezené vědomí vlastního bytí.
Já označuje jeho totožnost: Já jsem Já a nikdo jiný a vím, uvědomuji si, že jsem to Já a nikdo jiný. „Jsem“ je ryzí bytí, ryzí, absolutní ničím nepodmíněná existence: jsem a vím, že jsem. Toto sebe si uvědomující vědomí Já jsem je i svým bytím. Nejsou dva, ale jedno.
Není náhodou, že pojmy Já jsem jsou základem každé řeči. Ty, on, oni, my, existují teprve, je-li zde já, které je ve vztahu s nimi. Bez já není ty ani další osoby. Veškeré slovní vyjadřování spočívá na existenci vědomého já neboli na Já jsem, které je jeho základem a ke kterému se vše další vztahuje.
To, že každá vědomá bytost má Já jsem, je obdařena vědomím Já jsem, vypovídá o tom, že my všichni jsme dětmi jediného Já jsem, které nás spojuje svým vědomím a bytím. Všichni tímto jediným vědomím Já jsem žijeme, jsme v něm spojeni, ať jsme si této pravdy vědomi nebo nikoliv.
Toto Já jsem je onen obraz či lépe odraz Boha, božského Já jsem, které do nás Bůh podle bible vložil, když nás stvořil. Na toto vědomí Já jsem se vztahuje i ona věčná nezrušitelná pravda: „Pravím vám, bohové jste“. Nejsme Bohem, ale naše podstata, Bohem nám daná, vědomí Já jsem, v nás je božská. V ní a skrze ni také můžeme prožívat naše spojení s Bohem, pokud ji v sobě objevíme a oživíme až do ztotožnění s ní.