Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Každý člověk ví, neboli uvědomuje si, že existuje a ještě ví, že je to on, kdo existuje, že není někým jiným. Uvědomuje si svou existenci sám sebou. Je svým vlastním bytím, existencí a současně i vědomím, kterým se uvědomuje.

Jinými slovy, každý člověk je jednotou Já jsem, existuje jako vědomí, kterým si uvědomuje sám sebe, své bytí. Je sebe si vědomým bytím. Jeho bytí je vědomí sama sebe, neboli je Já jsem. Já je v těchto slovech vědomí, kterým si své bytí uvědomuje, jsem je vědomím uvědomovaná existence. Je jeho bytí, které si uvědomuje sám sebou, vědomím, kterým je.

Tímto vědomím si uvědomuje i svou stvořenou část bytosti neboli osobnost včetně své mysli i svět, ve kterém tělem a myslí žije.

Proto Ježíš naprosto správně říká: „Já jsem, vědomí Já jsem je život“. Život je uvědomování si své vlastní existence vědomím Já jsem. To doslova nám dává sebe si vědomý život. Když pozornost vědomí Já jsem, které není jen vědomí, ale i sebe si vědomé bytí, namíříme mimo ně, zažíváme, to jest uvědomujeme si i stvořenou část naší bytosti – tělo, mysl a zevní svět.

Jedno a totéž vědomí nám tak dává sebe si vědomý život i umožňuje život ve stvoření. Samo vědomí je nestvořené, neprojevené, samo sebou existující, které nemá tvar. Je nevnímatelné, ale můžeme si je uvědomovat, když na ně obrátíme jeho pozornost.

To není pozorování něčeho od nás odděleného ani odlišného, ale uvědomování si nás samých, že jsme vědomí Já jsem.

Vědomí Já jsem si uvědomuje své vědomí a bytí přímo samo sebou. V tom je podstatný rozdíl mezi uvědomováním si světa. Svět, aby mohl být uvědomován neboli pozorován, vyžaduje vědomí, které je pozoruje. To je dvojnost, dualita stvoření a je pozorujícího vědomí. V případě vědomí Já jsem neboli sama sebe, je vědomí a bytí nerozdělené a nerozlišené, což je jednota.

V případě uvědomování si sama sebe, vědomí Já jsem, si jedno jediné vědomí přímo uvědomuje sama sebe.

To je jednota vědomí a bytí Já jsem, jedno nelze rozdělit od druhého. Můžeme věnovat více pozornosti vědomí Sebe a proto je i více prožívat nebo naopak se více soustředit na své bytí, ale jsou v tom vždy přítomny společně a nedílně vědomí i bytí. Jsem, co si uvědomuji, že jsem svým vědomím. Jsem sebe si vědomé existující vědomí.

Obracení pozornosti vědomí Já jsem na toto vědomí Indové nazývají átmavičárou. V bibli se nazývá vzýváním božího jména, protože Mojžíš nazývá Bohem Já jsem. Také se mluví o hledání našeho pravého Já, což je poněkud zavádějící. Každý je si vědom sám sebe, své vědomé existence neboli Já jsem, je jím a žije jím. Není je proto třeba nikde hledat, protože je zde stále a právě teď a jsme jím my sami. Vše potřebné je správně namířená pozornost. Hledáme to, co je vždy i právě teď přítomné, co není žádným pozorovatelným předmětem mimo nás – světem, tělem, myslí a jejími výtvory, ale my sami neviditelný nestvořený duch.

Nejdůležitější zásada je, že hledáme sami sebe a nic jiného a snažíme se pomocí správně namířené pozornosti si plně uvědomit vědomí, kterým jsme a kterým si uvědomujeme, že jsme. Stejným vědomím si uvědomujeme i svět. Obracet pozornost na vědomí, kterým svět i své tělo a mysl pozorujeme, vede rovněž k uvědomění Já jsem ono Já jsem.

Zásadním předpokladem úspěchu je očista od všech zlých a od Boha odstředivých sil. Bez očisty neuspějeme.