Já jsem Bůh
Jiří Vacek
Já jsem, vědomí Já jsem není jen jménem božím, jak bylo sděleno Mojžíšovi, ale je přímo Bohem. Bůh a jeho jméno Já jsem jsou jedno. Jsou jedinou nestvořenou sebe si vědomou duchovní Jsoucností, která jediná existuje jako ničím nepodmíněné sebe si vědomé bytí, jedno bez druhého.
Neexistuje nic než Bůh, vědomí Já jsem a vše, co je od něho rozlišené a projevené, existuje v něm a nikde jinde a je jen jeho činností a projevem.
Já jsem je Bůh ve smyslu jeho neměnného, nestvořeného základu, jímž je vědomí, ale není tím vyčerpán. Bůh je i láska, stvořitel všeho stvořeného, vším, co existuje, ale přesně vzato vědomí Já jsem není totéž, co další principy boží. Tvrzení, že vše je Já jsem, je proto doslova pravdivé jen potud, že neexistuje nic jiného než vědomí Já jsem a vše ostatní jsou pouze jeho činnosti. Vše stvořené však přesně vzato není totéž, co vědomí Já jsem, ale je pouze jeho výtvory. Ty nejsou od něho oddělené, ale ani s ním nejsou plně totožné. Jsou od něho rozlišené.
Vědomí Já jsem je si vždy sebe vědomé, ale stvoření v pohledu a zkušenosti stvořených bytostí nikoliv. Hmota není vědomá, i když existuje ve vědomí a je jeho výtvorem, ale není vědomím Já jsem.
Tak vše stvořené můžeme rozdělit na dva základní druhy bytí:
1) Na bytí, které je sebe si vědomé, neboli Já.
2) Na bytí sebe si nevědomé neboli ne-já.
Na cestě k Bohu vědomí Já jsem se proto pohybujeme z nevědomí do vědomí. Nehledáme Boha v nevědomém, ale ve vědomí Já jsem v sobě. Ač v širším významu pojmů je vše jediná Skutečnost, vědomí Já, pro naši praxi platí, že se obracíme k samotnému ryzímu vědomí Já jsem a odvracíme se zejména od nebožského světa jako od ne-já i když je výtvorem vědomí Já jsem, ale pro nás pokleslým z božského stavu.
Pro naši praxi hledání vědomí Já jsem je toto rozlišení všeho na Já, na ryzí princip vědomí a na ne-já základní. Z hlediska naší od Boha pokleslé bytosti a naší snahy vrátit se k Bohu, vůbec neplatí, že vše je vědomí Já jsem. Zejména neplatí, že náš hmotný svět se nachází v božském stavu nebo je dokonce Bohem. Na této pravdě nic nemění ani skutečnost, že je prostoupen vědomím Já jsem. Tudy cesta nevede.
Vede přesně opačným směrem: rozlišujeme se, my vědomí od nevědomého světa, těla a mysli neboli od ne-já a obnovujeme své pravé sebe si vědomé Já, vědomí Já jsem. Pokud takto nezačneme vědomí jasně rozlišovat od toho, co není sebe si vědomé, nikdy si vědomí Já jsem v sobě neuvědomíme a postup na stezce se nám uzavře.