Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Duchovní srdce není centrem v těle, ale ve vědomí. Je středem, ze kterého absolutní vědomí Já jsem předává své Já jsem jedinci a tak mu propůjčuje sebe si vědomý život. Tak spojuje tělo s vědomím Já jsem. Odpovídající část srdce ve vztahu k tělu a mysli jedince se nachází na pravé straně hrudi.

U nevědomého člověka je srdce z větší části uzavřené pro průchod poznání vědomí Já jsem a vědomí je pak chybně přičítáno tělu.

Základ srdce se vždy nachází v prostoru vědomí Já jsem a z tohoto centra je jedinec mocí Já jsem oživován a také jeho průchodem přichází jedinci poznání Sebe za předpokladu, že je otevřen pátráním po Já.

Proto můžeme s určitou nadsázkou říci, že srdce je průchodem mezi projevem a neprojevem, kterým se prochází z projevu do neprojevu a zpět. Z tohoto pohledu má srdce dvě části. Jedna část náleží neprojevenému vědomí Já jsem a druhá jedinci a jeho tělu. Obě části spojuje průchod, který je ve stavu nevědomosti neprostupný. V poznání je otevřen a pak jím proudí osvícení vědomím Já jsem od Otce k synovi, od brahman k átman.

Proto prosté soustředění na srdce na pravé straně hrudi je jednou z nejúčinnějších meditací, protože tam, relativně z pohledu jedince vzato, je nám Já nejblíže. Soustředění na srdce k němu vede oživující moc vědomí a tak obnovujeme správnou činnost srdce, což platí obecně pro všechny duchovní centra neboli čakry. Jeho průchod se pak otevírá átmavičárou, obracením pozornosti vědomí Já na toto vědomí. Výsledkem je osvícení.

Každá bytost obdařená vědomím má svůj střed, ve kterém je spojena s vědomím absolutním. Každá bytost má proto své srdce, které je činné popsaným způsobem. Z tohoto pohledu je proto tolik srdcí, kolik je vědomých bytostí.

Tvrzení, že vše je srdce, je pro hledající nevýstižné a pro duchovní praxi matoucí. Pro jedince neplatí obecné nejvyšší pravdy, ale pouze to, co sám dosáhl, má ve své moci a žije. To je jeho byť dočasná a relativní skutečnost i zkušenost. Kdo chce na stezce pokročit, musí se zabývat svým srdcem a nikoliv něčím jiným. Ani po dosažení poznání Sebe význam a role srdce nekončí. Je středem neomezeného prostoru vědomí, který žijeme. Bylo by nesprávné jak zkušenost Já jsem omezovat na místo, kde se srdce v těle nachází, tak i srdce plně opustit.

Co bylo o srdci napsáno, potvrzuje i Ramana Maháriši. Říká, že při probuzení do hmotného těla ze spánku se vědomí Já jsem v srdci nebo skrze srdce vynořuje z neprojevu, kde v noci přebývá, do projevu – těla. Toto Já trvá jen krátký okamžik a je zakoušeno v srdci. Maháriši je nazývá Já přechodového stavu a doporučuje zachytit a uvědomit si je dříve, než se rozvine dál v těle. Já přechodového stavu je naše pravé vědomí Já jsem, které átmavičárou hledáme. Projevuje se velmi krátce.

Ze srdce vědomí Já stoupá velmi rychle vzhůru do mozku v hlavě, kde ve stavu bdění spočívá. Cestou ze srdce do mozku se z původního čistého vědomí Já jsem stává ego.

Při usínání probíhá celý postup opačným směrem. Vědomí se stahuje z mozku do srdce a tam usínáme, když se Já vnoří průchodem srdce do neprojevu. Následuje spánek beze snů, ve kterém nic projeveného – svět, tělo – není přítomno. Chybně pak říkáme, že tam „nebylo nic, ale spali jsme blaženě“.

Není pravda, že tam nic nebylo. Bylo tam pozorující vědomí, my sami, kteří si toto nic i blaženost uvědomovalo. To jsou zkušenosti, které mají mnozí hledající. Někdy se stává, že jak při usínání tak i při probouzení se na chvíli ustálí stav přechodného nebo přechodového Já a prožívají se v srdci jako ryzí vědomí Já jsem. Současně jasně zakoušejí svou netotožnost s tělem.

Pokud Maháriši někdy říká, že srdce je Já, pak to chápejme tak, že činný princip v srdci je vědomí Já jsem a nikoliv sám střed vědomí, kterému říkáme srdce. Jeho působení se děje právě v srdci na pravé straně těla.

Důležitost srdce objevili mnozí mudrci žijící před Mahárišim a to nejen indičtí, ale i křesťanští mystici. Zná je i Starý zákon, když praví: „Spravedlivý (rozuměj mystik) má srdce na pravém místě“, (na pravé straně těla).

I moje osobní zkušenost vše, co zde bylo řečeno, potvrzuje.

V jednom ze stavů pod vlivem LSD – tehdy jsem je dostával legálně od lékařů, jsem přímo jako vědomí procházel oním průchodem z jedné strany srdce na druhou. Na jedné jeho straně jsem byl osobnost s tělem, na straně druhé nestvořené vědomí, neprojev.

Jiná zkušenost: usínám a najednou jsem skokem v srdci, kde mohu vnímat i myslet. Ze srdce vidím šikmo nad sebou ústa mého těla, jak ze spánku spokojeně oddychují. Bylo to velmi legrační. To, že jsem nebyl tělem, které nade mnou spalo a já je pozoroval, jako něco jiného než sebe, mě velmi rozveselilo.

Dříve jsem prožíval v srdci i mocné chvění, které Ramana Maháriši přirovnává k dynamu na výrobu elektřiny, které pracuje v srdci. Je známkou blížícího se uvědomění Já.

V srdci, jak učí Ramana Maháriši, sídlí také vásany, výtvory mysli, které musí být rozpuštěny, aby bylo možno dosáhnout nejen poznání Sebe, ale i vysvbobození.

Kdykoliv si položím otázku: „Odkud mé Já pochází?“, vždy se okamžitě ozve výrazně srdce na pravé straně hrudi. Otázka: „Kdo jsem?“ takový účinek nemá. Možná, že kdybychom si vytrvale kladli otázku: „Odkud mé Já pochází?“, dosáhli bychom uvědomění jeho zdroje, jímž je vědomí Já jsem. Za zkoušku by tento způsob átmavičáry stál.

Pro ty, kteří Já ještě neznají a teprve je hledají, dotazování se po zdroji Já v srdci může být jedním z více možných způsobů, jak je objevit a uvědomit si je.

Pokud si již Já uvědomujeme, pátrání ve stavu uvědomování si Já, když již si je uvědomujeme, po jeho zdroji, by mohlo vést ke spojení vnitřního aspektu Já s jeho transcendentním zdrojem. Jinými slovy: může být cestou od Krista k Otci, od átman k brahman neboli ke zkušenosti absolutního, neprojeveného a neomezeného vědomí Já jsem.

V tomto postupu jsme soustředěni v Já a klademe si vnitřní, nevyslovovanou otázku po jeho původu, to jest po jeho zdroji: „Odkud, z čeho, Já, vědomí Já jsem pocházím?“ V tomto tázacím postoji ve vědomí Já spočíváme a očekáváme výsledek.

Z toho, co bylo uvedeno, je zřejmé, že průchod ze srdce do hlavy nebo spíše do sahasráry, kterým se vědomí v těle pohybuje, je velmi důležitý. Je jednou z hlavních nádí, která je jak průchodem prány, tak vědomí. Sušumna nádí stoupá vzhůru vnitřkem páteře nad hlavu do sahasráry, ale tam nekončí, ale pokračuje ze sahasráry do srdce. Této nádí se říká mnoha jmény. Pro její důležitost ji Maháriši říká nádí vysvobození.

Pokud pracujeme se silou v páteři například vnitřní pránájámou, naše práce nekončí nad hlavou v sahasráře a to ani vytvořením světla nad hlavou. Sestupujeme vědomím a se světlem nádí vysvobození dolů do srdce a tak obnovujeme plné spojení pomocí průchodu srdce s neprojeveným prostorem vědomí.

Vědomí a jeho tvořivá moc, do které patří i životní síla, vždy působí společně v jednotě. Proto, když se ze srdce šíří vědomí nádí vysvobození do mozku a nad hlavu a odtud do celého těla, je zřejmé, že spolu s ním jde i jeho tvořivá moc jako životní síla. To se děje samovolně, stejně jako samovolně dýcháme a se zevním dechem přijímáme i pránu.

Tak jako je možné přejít ze samovolného dýchání a přijímání prány do vědomě řízeného stavu, tak je možné vědomě pracovat s vědomím i pránou. Tak jako vstupuje ze srdce do těla vědomí, společně s ním ze srdce do těla proudí i životní síla. To nám dává možnost vědomé práce jak s vědomím tak s životní silou. Můžeme proto ze srdce ve vnitřní pránájámě vědomě čerpat životní sílu a vést ji nádí vysvobození nad hlavu a odtud do celého těla dolů páteří až do centra pod nohama.

Srdce přesně vzato není zdrojem ani prány ani vědomí, ale pouze jejich průchodem, kterým proudí z neprojevu. Vědomě toto vědomí a životní sílu přijímáme tak, že nadechujeme v srdci a vedeme životní sílu vědomě nad hlavu. Odtud ji vydechujeme vnitřkem páteře, sušumnou dolů až do centra pod nohama.

Prána, životní síla je také v celém prostoru kolem našeho těla a proto s ní také můžeme pracovat tak, že ji z něho vdechujeme a opět vydechujeme, jak běžně v cvičení vnitřní pránájámy děláme. Navíc přijímáme i část prány potravou. Proto je dodržování určitých pravidel pro výběr potravy a samo správné jídlo tak důležité.

Předpokladem úspěšné praxe vnitřní pránájámy je, jak je vždy základním pravidlem, očista nádí vysvobození i sušumny od všech nečistot a překážek. Nejsou praxí pro začátečníky, ale pro ty, kteří velmi pokročili v očistě.