Iluze samoty
Vacek Jiří
Nikdo není na světě sám a všichni jsme navzájem spojeni – každý s každým. To, co nás nejmocněji spojuje, je společný zdroj všeho stvoření, Stvořitel. Proto také nejsme nikdy opuštěni. Opouštíme vždy jen my sami sebe, naše pravé Bytí.
Právě Stvořitel je tím nejmocnějším spojením, jaké mezi námi existuje. Nikdo není nikdy sám, ale vždy jsme součástí celku, kterému říkáme svět a společnost a který je řízen tím, co každého člověka přesahuje. Nářek nad naší opuštěností je mocnou silou zla, která se snaží rozloučit to, co spojil Bůh. Varování, aby člověk nerušil a neničil to, co Bůh spojil jako zdroj všeho, platí právě zde.
Jelikož jsme všichni nerozlučně spojeni, můžeme říci, že to, co prospívá jednotlivcům, prospívá všem. A stejně tak zase to, co škodí jednomu, škodí i ostatním. Nikdy tedy nejednáme ani nemyslíme pouze za sebe, ale skrze toto spojení vždy také jednáme a myslíme za druhé a na druhé. Spokojenost jednoho je vždy spokojeností všech a co je zlé pro jednoho, je zlé pro všechny.