Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Nauka je určena k tomu, aby lidem prospívala a přiváděla je k Bohu. V tomto duchu musí být také vykládána a používána a nikoliv podle litery.

Obecné pravdy a přikázání proto platí pouze obecně, ale nelze je mechanicky a bez zvážení duchem uplatňovat za všech okolností.

Mluvit pravdu je obecně jistě správné. Pokud bychom tím pomáhali zločincům, dopouštěli bychom se sami zločinu. Totéž platí i o zabíjení. Za určitých okolností zabití zločince není vražda, ale povinnost.

Heslo „padni komu padni“ je určitě také obecně správné. Moc, postavení, přátelství a bohatství nejsou důvody, abychom nesoudili všechny podle stejných měřítek. Rozhodně však neznamená, že každý skutek máme posuzovat stejně a podle litery bez rozlišení podle ducha. Kdo brání slušné lidi, ten nevraždí, kdo lže zločincům a zachraňuje tak životy neprávem pronásledovaným, koná skutky lásky.

Proto jsou velmi povážlivé různé soudy „Lynčem“, braní spravedlnosti do vlastních rukou, i když někdy je tento krajní prostředek ospravedlnitelný.

Proto je moudré se řídit výrokem písma: „Pomsta je má, praví Hospodin“. Pomsta samozřejmě není totéž co spravedlnost a nelze je zaměňovat.

Nikdo neunikne spravedlnosti, karmě za své zlé skutky. Takové obavy jsou liché. Připouštím, že je to často malou útěchou, když zlo dočasně vítězí.

Největší škody vždy napáchá zlem zastřený rozum, který ztratí schopnost rozlišovat podle Ducha opravdové dobro a opravdové zlo. Pokud se řídí literou zákonů a ne jejich duchem, svrhává se ve fundamentalismus. Jeho zlými projevy trpí jak křesťanství, tak islám i židovství.