Hybnou silou stezky je pozornost vědomí
Jiří Vacek
Vědomí je Bůh, noumenon. Je proto i nejmocnější silou. Kam se svou pozorností zaměří, s tím se spojuje, to oživuje a posiluje. Tento děj může probíhat s plným vědomím toho, co se odehrává nebo nevědomě. V obou případech se síla vědomí uplatní vždy. To, k čemu vědomí přivrátíme, s tím se spojujeme, posilujeme. S jakou silou a po jakou dobu pozornost vědomí něčemu věnujeme, a zda tak činíme vědomě nebo nikoliv, rozhoduje o výsledném účinku moci vědomí.
Její nevědomé použití končí ztotožněním s tělem a s myslí a plným ponořením do zevního světa tvarů. Ty pak prožíváme jako jedinou skutečnost. Tak vzniklo ego a jeho nebožský svět, to je stav pádu. Je hlavně udržován nesprávně a nevědomě vedenou pozorností vědomí a podporováním nesprávným způsobem myšlení, cítění a usuzování, které vyplývají z našich zkušeností ve stavu pádu.
Jediná možná a účinná náprava tohoto nebožského stavu nesvobody a utrpení, je možná uvědoměním si rozhodující moci vědomí a jejím namířením správným směrem, tj. obrácením pozornosti zpět k Bohu.
Čím víc, s větší silou a po delší dobu se nám toto vedení pozornosti k Bohu daří, tím víc se s Bohem poznáváme, spojujeme a tím víc působí v našem celém životě, v nitru i zevně.
Tento obrat v toku moci vědomí musí být provázen souhlasným stavem naší mysli. Její tvořivé síly, což jsou jednotlivé myšlenky, city, představy musí rovněž směřovat k Bohu a to s velkou láskou k němu a s touhou po něm.
Současně se musíme v mysli vystříhat všeho zlého, což jsou všechny projevy nenávisti, závisti, nepřátelství, hněvu, pýchy a další. Ta jsou všechna smrtelnými hříchy, protože usmrcují náš božský život. Jsou zlem, a kde je zlo, není Bůh. Kdo trvale pěstuje některá z těchto zel, například nenávist, jedno zda tak zvaně spravedlivou či nespravedlivou, vytváří síly, které jej po smrti stáhnou skutečně do pekla. To není strašení, ale hrozná skutečnost.
Proto nestačí pouze meditovat, obracet pozornost na Boha, ale musíme vyčistit mysl od všeho zlého. Jinak se nejen Bohu nepřiblížíme, ale naopak si hrozně ublížíme.
Čím víc, čím déle se na Boha soustředíme, tím víc jej ve vztahu k nám probouzíme, oživujeme a tím víc se může v našem životě projevovat. Právě toto je milost boží, působení Boha v nás, pomoc, které se nám na stezce dostává. Není libovůlí boží, ale je následkem, výsledkem příčin, vyvolaných obrácením pozornosti našeho vědomí na Boha.
Důležitost pokory a zejména odevzdanosti spočívá v tom, že působení milosti boží neboli moci boží v nás usnadňují. V pokoře se o moc boží opíráme a odevzdaností se jí otevíráme.
Jelikož je Bůh všude, je i v nás a tam je také nejblíže. Ve skutečnosti je základem naší bytosti a doslova jím, jeho vědomím i silou, žijeme. Proto hledáme Boha v sobě a nikoliv jinde. Dokud si jej neuvědomíme v sobě jako základ a život naší bytosti, nemůžeme jej nalézt nikde jinde. Proto obecné nabádání, abychom viděli ve všech a ve všem Boha, nemá smysl a je zavádějící. Kdo nezná Boha v sobě, nemůže jej „vidět“ ani v druhých ani ve světě. Prvým cílem stezky je dosáhnout vědomého spojení s Bohem v nás. Proto také vedeme pozornost k němu v sobě.
Bůh je samozřejmě jeden, ale můžeme v něm rozlišovat, podle toho, jak se projevuje, různé principy, mohutnosti. Jsou to zejména
Vědomí
Tvořivá moc, šakti
Láska a blaženost.
Podle toho, k jaké vlastnosti boží se převážně pozorností svého vědomí obracíme, rozeznáváme tři hlavní stezky k Bohu
Stezka vědomí, átmavičára, džňána jóga
Stezka lásky a uctívání, bhakti jóga
Stezka síly, šakti jóga, siddha jóga, kundalini jóga.
V souladu se zákonem příčiny a následku, každý dosahuje Boha v tom tvaru, projevu, v jakém se na něho soustřeďuje. I když toto soustředění nemusí být prováděno s plným uvědoměním, jaké síly působí, ve všech stezkách k Bohu, tedy například i v bhakti józe, se jako rozhodující uplatňuje moc vědomí a to, nač se soustřeďuje. Láska k Bohu bhakti jogína obrací pozornost jeho vědomí k Bohu samovolně, aniž by si toho byl vědom. Výsledek je s tím v souladu. Pokud se však takový žák upne místo na Boha na potěšení z blaženosti lásky, vytváří si tak velkou překážku dosažení.
Proto džňána jogín poznává Boha jako vědomí, bhakti jogín jako lásku a žák stezky síly jako jeho moc.
Pokud se žák určité jógy zaměřuje výhradně na jediný aspekt boží, i když jej dosáhne, jeho poznání Boha je neúplné. Není si Boha plně vědom, ale pouze jeho části. Uvědomění těch částí Boha, které pominul, mu chybí. To může být pro jeho vývoj velmi nebezpečné, zejména pokud nerozvinul božskou buddhi, moudrost. I přes své poznání, které je ovšem neúplné a jednostranné, může propadat zlu pronásledovat ty, kteří se k Bohu blíží jinou stezkou, než on. Tento omyl je častý v křesťanství, židovství a islámu a dal vznik velkým zlům.
Proto i když zvolíme jednu z možných stezek k Bohu, měli bychom poznání Boha rozvíjet o jeho další mohutnosti. Jen tak se můžeme blížit k dokonalému poznání Boha. Plnou dokonalost, v tomto smyslu, má samozřejmě pouze Bůh sám a my se k ní můžeme pouze blížit, ale nikdy se nemůžeme stát rovni Bohu. Stvořená bytost je ze své podstaty vždy omezená právě pro své stvoření. Snaha rovnat se Bohu je správně v bibli označována jako příčina pádu i nebeských bytostí. Je vytvářením Boha vedle Boha, což je ve skutečnosti jeho opuštěním a proto i pádem.
Naše stezka je stezkou sebe si vědomého pozorovatele. Jinými slovy obracíme pozornost vědomí, kterým jsme a kterým žijeme, na toto vědomí samo. Pozorovatelem, pozorujícím vědomím, jsme stále, protože si samovolně, bez úsilí něco uvědomujeme. Naším cílem je v sobě a víc jako sebe si toto vědomí ve své uvědomovací činnosti uvědomit a zůstávat v něm trvale, protože toto vědomí je Bůh v nás. Pozorovatel je naším Bohem, silou i životem. V něm se noříme vědomě do Boha, vědomí Já jsem.
Vědomí Já jsem, které si uvědomujeme pomocí uvědomování se v pozorovateli, je samým základem neprojeveného i projeveného božství neboli světa. Ostatní mohutnosti boží – láska a inteligentní tvořivá síla mohou existovat a projevovat se pouze ve vědomí. I v Bohu platí, že vědomí je prvotní, vše ostatní včetně božské lásky a moci jsou druhotné. V tomto smyslu je stezka vědomí stezkou nejvyšší.