Hlasy
Jiří Vacek
Odpoledne 22. 4. volá neznámý hledající ze Slovenska z okolí Žiliny. Moc mě prosí o radu. Říká, že je žákem Swamiho Mahéšvaranandy, ale nemá se s kým poradit o hlasech, které slyší a které jej dokonce navádějí dělat věci, které se mu nelíbí.
Přesně toto je nebezpečný projev astrálu, na který již doplatilo mnoho hledajících. Někdy i šílenstvím. V tomto smyslu i odpovídám a přidávám radu, jak se takových projevů zbavit. Nenaslouchat jim, nevěnovat jim pozornost, ale soustřeďovat se na to, co v nás tyto hlasy slyší. Věnovat pozornost těmto hlasům a považovat je za nějaké duchovní projevy, není správné. Rozhodně nejsou oním vnitřním hlasem, kterým k nám promlouvá Bůh. Většinou jsou za nimi astrální bytosti, které nás takto využívají a zneužívají.
Také jsem mu nabídl naše knihy, kde je vše potřebné pro stezku vysvětleno: Základy jógy a mystiky, na kterou navazuje Královská jóga, která obsahuje naši praxi. Neprojevil zájem. Poděkoval a skončili jsme.
Není prvý, který se hlásí jako Mahešvaranandův žák, ale nemá se s kým poradit a hledá radu u mne. Ptám se, jaký smysl takové žákovství má a v čem spočívá, když i v základních otázkách žáci hledají rady jinde a nemají se s kým poradit? Být žákem, abychom byli žáky? Nebrání pověra, že doma nemůže být nikdo prorokem v nalezení skutečné pomoci na stezce? Vždy si v takových případech uvědomuji, jaké štěstí jsem měl, že jsem se nenechal odradit od obyčejného holiče a dělníka Jarky Kočího. Co by se mnou bylo, kdybych uvěřil těm „znalcům“ duchovna a usoudil, že „nemůže nic mít.“ Kde bych dnes byl?