Falešní uctívatelé
Jiří Vacek
Ramana Maháriši nebyl tělem, které žilo na Arunáčale, ale vědomím Já jsem, které používalo tělo jako nástroj k poučování druhých. Ač kladl velký důraz, že nikdo ani on sám není tělem, jeho uctívatelé jej s jeho tělem ztotožňují, a tak i o něm myslí. Říkají, že on, který je jako vědomí ve všem a všude, nikdy neopustil Arunáčalu a dokonce mu jako tělu, připisují vlastnictví jeho učení a jako takové je brání. Nepochopili ani přes jeho zdůrazňování, že není tělem, ale střeží čistotu jeho učení jako by patřila jeho tělu či osobě. Jak ji mohou střežit, když nepochopili ani jeden z jeho základních předpokladů. V jejich pojetí se ze živého ducha učení stává neživá litera. Ego, které je nevědomost samo, si uchvacuje právo střežit čistotu nauky. Ve skutečnosti ji jen překrucuje a přetvařuje se za jejího ochránce, aby dodalo zdání oprávněnosti své „uctívatelské“ existence.
To jsou přesně ti pokrytci, které tak dobře zná Ježíš: „Běda vám, vzali jste klíče od království nebeského, sami nevcházíte, ale druhým v tom bráníte“. Tam, kde tento typ falešných uctívatelů převládne, duch se vytratí a zůstanou jen neživá slova, kterými se nikdo neřídí. Nejméně ti, kteří je „ochraňují“.
V případě učení Ramany Mahárišiho, který stále zdůrazňoval: „Átmavičára je stezka od začátku až do konce“, se jeho nabádáním vůbec neřídí a ty, kteří tak činí, nepřátelsky napadají. Nic nového pod sluncem. Tak dopadají i praví žáci Ježíšovi a nejen oni.