Existuje ďábel?
Jiří Vacek
Hojně používaný výrok: „Největším vítězstvím ďábla je, když nás přesvědčí o své neexistenci“, je i není pravdivý.
Ďábel jako protipól Boha opravdu neexistuje. Zlo není podstatné a neexistuje v jakékoliv podobě samo o sobě, ale vždy je závislé a podmíněné na svých nositelích. Zlo jako konkrétní činy existuje. Za nimi stojí jako jejich příčiny zlé myšlenky a přesvědčení. Již samy zlé myšlenky a hlavně city, všechny výtvory mysli, jsou skutečné tvořivé síly, které mají svůj směr i velikost a snahu uskutečnit se ve světě. Zlo, které jasně v našem světě vidíme, je výsledkem právě těchto sil. Výsledek jejich působení ve světě je dán jejich velikostí a zaměřením. Jde o přesnou obdobu součtu vektorů z fyziky.
Lidé také nejsou podstatně zlí, ale podléhají zlým výtvorům své mysli a svých přesvědčení v různé míře. Proto soudy typu: „je zlý“ či „je dobrý“ jsou vždy relativní, jeden a tentýž člověk se někdy chová jako „zlý“, jindy jako „dobrý“. I někteří nejhorší nacističtí zločinci byli „dobrými a milujícími otci svým dětem“.
Správně říká Ježíš: „Nikdo není dobrý, ale pouze náš Otec v nebesích“. To bychom měli mít vždy na paměti jak ve vztahu k sobě, abychom se vyhnuli pýše na svou dobrotu, tak i při posuzování druhých.
Lidé, ale i celé skupiny shodně smýšlejících lidí – dokonce celé národy – vytvářejí svůj osud prvotně svým myšlením a druhotně zevním jednáním v souladu se zákonem příčiny a následku. Stručně: sklízí svou karmu. Nikoliv ihned, ale s časoprostorovou prodlevou. Často až v příštích vtěleních.
Podle toho, co v člověku právě, ale i dlouhodobě převládá, zda zlé myšlenky a city nebo naopak ty dobré, jsou lidé – chovají se – někdy jako zlí, jindy jako dobří.
Některé bytosti propadly zlu ve velké míře. To jsou lidé, kteří se dopouštějí těch nejhorších činů jako Hitler, Stalin a jim podobní. Zřejmě i existují zlé odtělené, převahou zla v sobě ovládané bytosti a snaží se ovlivňovat běh světa a jeho obyvatel. Právě takové případy daly vznik představám ďábla.
Všeobecně platí, že zevní zlo a zlí lidé mají nad námi jen takovou moc, v jaké míře je chováme my sami ve své mysli.
Nad lidmi s převahou dobrých sil v sobě nemá zlo velkou moc. Jeho moc nad námi je úměrná našemu vlastnímu vnitřnímu zlu.
Při posuzování příčin zla a utrpení nesmíme ovšem zapomínat na dvě skutečnosti:
1) Největším zlem je naše odpadnutí od Boha, které má za následek, že ztrácíme jeho ochranu.
2) Naše vlastní zlé sklony a činy vykonané pod jejich vlivem se uskutečňují jako náš osud podle zákona karmy se zpožděním. Proto můžeme trpět i když jsme již zlo opustili. Pokud se však nevrátíme plně k Bohu, v nebožském, od Boha odpadlém světě nás vždy čeká utrpení i když jsme již dobří, protože v něm ničím nezkalené štěstí neexistuje a z principu ani existovat nemůže.
Nikdo však není opravdu dobrý, pokud se nevrátil plně k Bohu a neobnovil jeho působení v sobě a pokorně se mu neodevzdal.
Chceme-li žít bez utrpení a v moci dobra, je zcela nezbytné dobře otázce zla a zákonitosti, kterou se řídí, rozumět. Jen na základě takového poznání můžeme správně se zlem zacházet a bojovat. Jinak nemůžeme uspět.
Pokud se chceme vymanit z jeho moci, musíme je nejprve objevit a rozpoznat v sobě a rozpustit všechna zlá přesvědčení a myšlenky, které chováme.
Jinak zůstáváme stále v moci zevního zla, které nám vládne prostřednictvím zla vnitřního, které je naše vlastní a jen my a nikdo jiný nás z něho nevysvobodí.
Jinak nemáme naději. Zejména jakékoliv spoléhání na svět a zevní dění je marné. V našem světě nikdy plně a trvale dobro nad zlem nezvítězí. Také se v něm nikdy neobjeví takový spasitel, který by z něho učinil ráj a vysvobodil nás z utrpení, aniž bychom se o ně my správně snažili.
Je tomu přesně naopak. Spasit se můžeme jen my sami, když se vysvobodíme z moci zla v naší mysli a opustíme tento nebožský svět pro ten božský.
Je tomu přesně opačně, než jak někteří nevědomí učitelé tvrdí. Nejen nemají pravdu, ale jsou ovládání zlem, ze kterého učí, že se nemusíme měnit, ale je naší povinností měnit svět. Přesvědčují nás, že je s námi vše v pořádku, že jsme dokonce dobří a že příčina našeho utrpení leží mimo nás ve světě.
Tím nás odvracejí od jediné skutečné cesty k vysvobození, která vede k Bohu naším nitrem s jeho pomocí. Nikoliv bez Boha, ale výhradně s ním zvítězíme a osvobodíme se.