Euforie
Jiří Vacek
Euforie, rozjařenost je kyvadlo. Když na ně usedneme v nejvyšším prvém bodě, zákonitě klesne do bodu nejnižšího, kde pohasne, aby se nakonec překývlo do svého opaku v nejvyšším, levém bodě. Tam je opak blaženosti, nešťastnost a snaha získat potěšení z rozjařenosti zpět.
Není proto blažeností Já, ale citem, výtvorem mysli jako každý jiný. Když se s ní ztotožníme, tak nás ovládá, jak bylo popsáno. Nelze ji trvale udržet jako nic, co mysl vytvořila. Jediné řešení, pokud nechceme být euforií a obecně myslí ovládáni, je neztotožňovat se se žádným jejím výtvorem a zůstávat nad všemi jejími výtvory ve vědomí jejího pozorovatele.
Jinak řečeno: neztotožňovat se s rozjařeností, nesnažit se o ní ani ji nechtít uchopit a udržet, ale držet se toho, co si uvědomuje euforii i její opak – citovou skleslost. V tom je naše hlubina bezpečnosti. V mysli, v žádném jejím výtvoru ani v euforii není.