Euforie a vztah k mistrovi
Jiří Vacek
I mě euforie z dosažení postihla. Když jsem si uvědomil své Já, začal jsem být příliš chytrý. Výsledkem bylo, že jsem se choval velmi netaktně ke svému mistrovi Jarkovi Kočímu.
Místo, abych mu vyjádřil svou vděčnost a úctu za pomoc, kterou mně poskytl, začal jsem jej v dopisech velmi nevhodným způsobem kritizovat, a co bylo horší, činil jsem tak před společnými známými a přáteli. Prostě jsem dělal velký rozruch.
Výsledkem přirozeně bylo, že jsem náš vztah pokazil. Nyní si toto své tehdejší počínání vyčítám a lituji toho.
I když jsem měl v oblasti nauky pravdu, způsob, jakým jsem ji uplatňoval, byl naprosto nesprávný.
Měl jsem své názory vyjádřit taktně a nedělat nesmyslný rozruch, který měl ukázat mou výjimečnost.
Myslel jsem to dobře. Jarka opravdu se nerozvíjel dál, proto jsem mu chtěl pomoci, ale připletla se do toho nešťastná euforie.
Aby nebylo výtek: i tak byl Jarka velký mistr, a jakých je málo u nás a dokonce i ve světě.
Jak je vidět, euforie z dosažení, když ji nezvládneme a necháme se jí unést, dokáže mnohé pokazit.
Dosažení Já není vůbec důvodem nějakého rozchodu s mistrem, ale právě naopak: je důvodem k velké vděčnosti k mistrovi, který nám za cenu velké oběti k poznání pomohl.
Nemáme jej proto opouštět, osamostatňovat se nebo se dokonce vyhraňovat, ale spolupracovat s ním v jeho práci.
Příkladem nám mohou být žáci Ježíšovi, Buddhovi, Ramakrišnovi, Mahárišiho a další.