Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Síly nepřátelské poznání se snaží udržet ego při životě doslova za každou cenu i za ztrátu učitele. Snaží se nás od něho odvést a tak se zachránit. Následující dopis je právě o tom. Nikdy nelze dost zdůraznit, že skutečně a doslova každý hledající má v sobě síly nepřátelské poznání a Bohu, což platí i o těch nejvyspělejších. Jedno z největších nebezpečí, které každému a opravdu každému hrozí, je přesvědčení, že on v sobě tyto síly nemá. Má a je o to ve větším nebezpečí, že si myslí, že je jen dobrý.

Od toho je již jen krůček k vytvoření neomylného a dokonalého duchovního ega, na jehož existenci není třeba nic měnit. Je přece tak dobré a ušlechtilé. Právě proto je tak důležitá pokora a to i pro nejpokročilejší a dokonce i  mistry.

Stezka k cíli nevede spory s učitelem, stavěním se (ega) na vlastní nohy, snahou o nezávislost, ale pokorou vůči Bohu ve vědomí vlastní nedostatečnosti a slabosti.

Pokora je také základním předpokladem přijímání pomoci na stezce neboli milosti. Nepokorný hledající je vůči Bohu uzavřen, a proto nemůže jeho milost přijmout. Právě proto ego tak rádo přijímá klam své dobroty. Je-li dobré, dokonalé, není třeba je rozpouštět ani se očisťovat. Takto v klamu o sobě a egu často opustíme stezku dříve než zpozorujeme. Probuzení je pak tvrdé. Náraz nepříznivé karmy nám ukáže holou, bolestivou pravdu, co jsme.

Vážený pán Vacek, milovaný Majstre!

Rozhodol som sa Vám napísat' po dlhšej dobe, už priamo na semináry v Kostolanoch, aby sila myšlienok a pocitov zostala zachovaná a hlavne, aby ma nič neodradilo od dokončenia tohto listu.

Píšem spontánne, tak mi prosím odpustite možné gramatické nedostatky ...

Viem, že som svojou hlúpost'ou sposobil problémy - hlavne sebe - a možno to vyzeralo dokonca ako drzost', ale verte mi prosím, že to je len hlúpost' a naivita. V hÍbke srdca k Vám cítim úctu a lásku a nie je v ňom priestor pre nič iné.

Vážim si Vás a ctím. Ale to sú len slová ... hrubé slová, ktoré nás skor oddelujú ... noriac sa do Ticha seba samého - tam sa stretávame ako Jedno.

Ako to inak vyjadrit'?

Dali ste mi doslova Nový život, všetko pravdivé, čo som sa naučil a všetko božské, čo som v sebe odhalil ako Pravdu, viem od Vás, z Vašich kníh a hlavne z Ticha Vašej Milosti.

Taká je pravda. Som vďačný za každú sekundu Vašej Prítomnosti. Zabíja vo mne všetko nebožské, spaluje tmu a dualitu svetlom svojej Lásky. Čo viac ako smrt' Ti možem dat'?

Milujem Ťa Majstre ako samého seba, Ty si Ja, v tej Úplnosti už niet čo dodat'

Ďakujem Vám za Všetko

Tomáš