Ego není člověk!
Jiří Vacek
Když čtu vývody zastánců božskosti ega, je zřejmé, že vůbec nechápou, co ego je.
V příměru: je zde člověk a jeho nemoc, například rakovina. Člověk ale není rakovina ani podstatou rakoviny není zdraví nebo člověk.
Chce-li se člověk uzdravit, musí se rakoviny zbavit a nikoliv si ji jakýmkoliv způsobem pěstovat. Jediná cesta k obnovení normálního stavu těla je vyléčení z rakoviny a nic jiného.
Pokud se rakoviny nezbavujeme, to jest neléčíme se a místo toho jen nejrůznějšími způsoby zmenšujeme její následky, aniž bychom odstraňovali samu příčinu našeho utrpení, to jest samu rakovinu, nemáme na vyléčení, na zdraví nejmenší naději.
Pokud dokonce si začneme zastírat svůj skutečný zdravotní stav a nevidíme v rakovině nic zlého, přijímáme nemoc jako něco přirozeného a správného.
Přesně toto je případ lidí, kteří žijí ve stavu ega. Ego není nic jiného než smrtelná nemoc, rakovina Ducha. Ta nás nepřetržitě, dokud existuje, vraždí.
Život v egu a s egem je trvalým stavem smrti Ducha v nás. Dokud trvá ego, žijeme ve stavu prvotního hříchu.
Ego není člověk, ale stav člověka, jeho duchovní smrtí, ve které svou božskou podstatu nezná, nepoznává ji, nežije ji, ale nevědomě ji omezuje na své tělo a mysl a dokonce ji s nimi ztotožňuje.
Ego je trvalý stav nevědomého ztotožnění s tělem a s myslí, kterými nejsme a ztrátou vědomí, našeho pravého božského Já, kterým jsme.
Ego nejen není v současnosti božské, ale ani podstatně; je pravým opakem Boha v nás. Je nejen jeho naprostým zapomenutím, ale nesprávným ztotožněním s tělem a s myslí.
Ramana Maháriši správně uvádí, že kříž je právě symbolem tohoto nebožského stavu: Ježíš přibitý na kříži znázorňuje vědomí, přibité k nevědomé hmotě kříže – těla. Jinak: kříž symbolizuje ego, Adama po pádu, náš prvotní hřích.
Pozor! Ego není pouhá myšlenka „jsem tělem a myslí,“ ale je tomu jinak. Ego je doslova vědomí „přibité“ k tělu a mysli. Jeho podstatou není pouhá myšlenka a proto je ani myšlením nemůžeme odstranit. Myšlenka „jsem tělem a myslí“ je vyjádřením tohoto stavu, jeho následkem, nikoliv příčinou.
Samozřejmě, dokud si myslíme, že jsme tělo a mysl neboli ego, nemůžeme se ega zbavit. Musíme rozumovou nevědomost „jsem tělem a myslí“ nahradit poznáním „jsem ryzím, sebe si vědomím vědomím. To však je opět jen myšlenka, která se samotná existence ega nejen přímo nedotýká, tím méně je odstraňuje.
Odstranění ega, ztotožnění vědomí s nevědomým tělem a myslí se dosahuje výhradně átmavičárou, to jest poznáním vědomí, kterým jsme a jeho rozlišením od toho, co nejsme: od těla a mysli.
Toto poznání není jednorázová záležitost, ale prohlubující se postup uvědomování naší podstaty, se děje výhradně ve vědomí a nikoliv v mysli.
Do mysli se pouze promítají jeho výsledky a zkušenosti s vědomím sebe, ve tvaru myšlenek. Ty však nejsou samy o sobě ani egem, ale ani vědomím našeho pravého Já, Já jsem sebe si vědomé vědomí.