Ego je nemilosrdný kritik mistrů
Jiří Vacek
Ego je ve své kritice mistrů naprosto nesmlouvavé a nic jim nepromine. To, co nechce vidět na sobě, své zlo, promítá na mistra. Jednou mně to Luboš Vydra přímo řekl: „U nás jsme na mistry přísní.“ Také na tu přísnost doplatil. Dostal před mystickou smrtí tak hrozný strach, že ze stezky doslova zděšeně utekl. Zejména ego rádo ke kritice mistrů používá nauku. Ta přece je určena mistrům a nikoliv hledajícím...
Tak jsem se kromě jiných svých prohřešků také dozvěděl, že moje psaní duchovních textů je rovněž vásana a měl bych se jí zbavit. Rozumějme dobře: přestat psát.
Co je egu po tom, že mistr píše ve vědomí Já jsem, že čerpá přímo z jeho moudrosti a s touhou podělit se o ni s druhými ji zachycuje do slov? Ego ví své: je to vásana a musí pryč. Komu nebo čemu takové psaní asi vadí? Odpověď není vůbec těžká.
Každý ji proto snadno nalezne sám. Právě pro takový druh kritiky – jiné ego není schopno, se hledajícím radí, aby mistry nekritizovali. Jediné, co svou kritikou docílí, je, že je mistr ponechá jejich osudu. Viz Luboš Vydra a mnozí další.
Hledající pod vlivem ega samozřejmě na radu, aby nekritizoval mistry, nemůže přistoupit. Ego přece ví vše nejlépe na světě. Není mu proto pomoci, dokud je utrpení, které si samo působí, tvrdě nepoučí, jak se věci doopravdy mají.
Mistr je největším nepřítelem ega a sil zla, nepřátelských Bohu. Proto ty proti němu útočí pod nejrůznějšími záminkami zevními i vnitřními. Pokud si tuto pravdu hledající neuvědomí, vystavuje se obrovskému zlu ztráty mistra.
Na stezce neexistuje nic horšího, než když si od sebe mistra a tím i jeho pomoc odradíme svým nevhodným chováním. Mistr, jeho pomoc je totiž nenahraditelný. Běžný žák nemá naději bez jeho pomoci dosáhnout poznání sebe natož vysvobození. Zdar jeho úsilí je proto plně závislý na mistrovi.
Každý hledající má v sobě mnohé síly nepřátelské poznání a ty se v čele s jeho egem, které je zlo nejhorší, snaží zachránit tím, že jej odvedou z dosahu působení mistra.
Tento vnitřní odpor sil zla vůči mistrovi se projevuje například kritikou jeho osoby z postoje žáka: „Vím vše nejlépe, mně nebude nikdo nic namlouvat.“ Takový hledající pak není schopen přijmout ani dobrou radu, natož se otevřít neviditelné moci Já, která z mistra vyzařuje a ta pomáhá dvojím způsobem.
1) Očišťuje od všeho zlého a nebožského a rozpouští samo ego.
2) Probouzí žáka do uvědomění vědomí Já jsem.
Když žák v sobě nerozpozná své vlastní síly zla, které jej uzavírají mistrovu působení a vyvolávají k němu kritický odpor až nepřátelství, je pro další duchovní vývoj ztracen, dokud nepochopí zlo, které jej ovládlo a ze všech sil se nevzepře.
Pokud v někom mistrova blízkost budí jakýkoliv nesouhlas, kritiku, odpor až nepřátelství, měl by nesmírně zpozornět a pochopit, o jaké síly se jedná a ze všech sil je rozpouštět.
Mnoho žáků ke své vlastní obrovské škodě dělá pravý opak: síly, které narušují jeho vztah k mistrovi, si odůvodňuje jako oprávněné a spravedlivé a chová se s nimi v souladu. Ve skutečnosti jedná v zájmu sil zla a ega. Místo, aby je rozpouštěl, tak je ke své velké škodě posiluje, a tak nejen na stezce nepostupuje, ale upevňuje nad sebou vládu zla a ega.
Mistr, který toto vše dobře ví, se prostě od takového žáka odtáhne, protože mu není pomoci, dokud si sám neuvědomí, čí obětí se stal a nezačne tyto síly rozpouštět. Tím se, přijetím těchto sil, vlivu mistra uzavřel.
Když mistr žáka vnitřně opustí, je jeho situace dvojnásob zlá. Jeho návrat není vůbec snadný ani jednoduchý, jak si mnozí ve své nevědomosti myslí.
Obdoba se zevním životem je zřejmá. Kdo se v mládí neučí, protože nechce a myslí si, že je učení zbytečné, doplácí na svou nedbalost celý další život. Jsou věci, které vrátit, je v jednom životě téměř nemožné.
Přesně tak se vede žákovi, který od sebe odradil mistra. O takové žáky není zájem. Škoda času a sil, které byly na ně vynaloženy, a které oni promrhali. Přednost mají ti, kteří uvěřili.
Ne všichni, kteří se k nám připojí, dělají tak proto, aby s námi kráčeli přímou stezkou k poznání sebe a Boha. Mnozí tak činí proto, že v rámci naší skupiny chtějí prosadit své osobní názory a obrátit nás k jejich následování a tak se stát sami autoritou a získat osobní prospěch. U nich je kritika mistra prostředkem k tomuto cíli.
Proto nějaké rozhovory s nimi o nauce nemají smysl. Oni chtějí, abychom přijali jejich názor a opustili naši stezku. Proto nemají mezi námi místo. Popřávat jim sluchu je proto velmi nebezpečné. Nekonečné diskuse jsou jen mařením času a nic víc. Tudy cesta nevede.