Ego a individualita
Jiří Vacek
Individualita je jedinec, který přijal určitý tvar. Tím se odloučil, rozlišil od beztvarého Božského základu a stal se jeho projevem.
Tím vzniká současně i nepravé Já, vědomí Já jsem tělem a myslí.
Používaný název pro toto nepravé Já je ego.
Individualita a ego jsou jedno a totéž, pokud je ztraceno spojení s Bohem.
Individualita bez spojení s Bohem je vždy zlá i když eticky vzato může být v tomto smyslu dobrá. Jelikož však chybí spojení s Bohem, je individualita ztrátou tohoto spojení a proto vždy zlem.
Říkáme, že mudrci nebo i světci nemají individualitu. To neznamená v tomto případě, že nemají spojení s Bohem, ale že používají určitý stvořený tvar, který žijí společně s Bohem. Proto také nemají ego, ale jejich Já je za jedno s Božím Já.
V neprojevu žádná individualita nemůže existovat, v projevu ano, ale je ve spojení s Bohem a bez ega.
Mudrc má tělo a mysl, neboli individualitu, ale ví, že není ani jimi ani jejich činností neboli je bez ega, nepravého Já.
Ego i nepravá individualita se rozpouští meditací na pravé Já, což je vědomí, jehož základem je kvalitativně vědomí Já jsem.
Meditovat na Já znamená soustřeďovat se na Já neboli na naši podstatu a to až do úplného ztotožnění s ní.
Tím dochází k uvědomění našeho pravého Já, které je kvalitativně jako vědomí Bohem.
Proto pokud mluvíme o individualitě, dobře rozlišujme o jaké individualitě mluvíme, což rovněž platí i o egu nebo našem pravém Já.
Rozlišení není totéž, co odloučení. Rozlišení je nedvojnost ale nikoliv nejednota. Rozlišení se může dít i aniž bychom ztráceli poznání jednoty, která je rozlišená, ale vždy v jednotě.
Toto hledisko – rozlišení bez oddělení a rozdělení neboli oddělení bez ztráty spojení a jednoty lze uplatnit v celém projevu. Jedno není totéž. Rozlišení není to, co oddělení.
Uvedené hledisko je rozmezím jednoty a dvojnosti, což je podstatné. Co je tím míněno, jsou příměry používané mistry, jako je řeka vlévající se do moře i jiné. V jednom pohledu je řeka řekou, v druhém mořem.
Uvedené dělení platí i pro vědomí Já jsem. Ve vztahu k jedinci, který nemá spojení s Bohem, toto Já - vědomí Já jsem je od Boha v tomto pohledu různé. Ve vztahu k Bohu, vědomí Já jsem je nejen s Bohem spojen, ale je dokonce jeho částí. Právě to je podstata nedvojnosti.