Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Z absolutního pohledu existuje pouze jedna jediná Skutečnost. Kromě ní nic jiného neexistuje. Vše, co existuje, je její částí, ale nikoliv jí celou

Tato Skutečnost je absolutno, Bůh a nachází se neustále v božském stavu. Je si sebe vědomá, je sebe si vědomým vědomím, ale tím není vyčerpána. Je i inteligentní tvořivou silou, šakti, ale i blažeností a láskou. Je neměnná, mimo čas i prostor a proto nemá začátek ani konec.

Tato Skutečnost trvale se nacházející v božském stavu se projevuje sama v sobě a sama sebou jako stvoření, projev. Ten zahrnuje jak věci, tak živé bytosti. Stvoření není objektivní na Absolutnu, na Bohu nezávislou realitou, ale rozlišením části této Skutečnosti samé, je Jejím pohybem. Nachází se vždy v ní a není od ní odděleno, ale pouze v ní rozlišeno.

Takže můžeme říci, že Skutečnost je rozlišená, ale nikoliv rozdělená. Její stvoření – označujeme je jako původní – je božské a na samotném stavu Skutečnosti vůbec nic nemění. Je trvale božský.

Toto, co bylo řečeno, je pohled absolutní, božský, z pohledu Skutečnosti, která sama je vždy božská a své božství nemůže ztratit.

Existuje ale i pohled relativní, podmíněny pohled stvořených bytostí. Ty se mohou na božském životě nejvyšší Skutečnosti podílet v různém stupni nebo se od ní oddělit, což je v praxi totéž jako ji úplně ztratit. Tato ztráta není však podstatná a trvalá, ale pouze relativní, podmíněná chováním každé bytosti zvlášť.

Všechny bytosti byly stvořeny božské, a proto všechny původně žily v jednotě s Bohem a sdílely jeho božský život.

Byly však obdařeny i svobodnou vůlí. Ta nebyla božská a absolutní, ale vůle daná jejich stavem. Nesprávným používáním této vůle se stalo, že některé ztratily vědomé spojení s Bohem a proto ztratily svůj božský život a v důsledku toho klesly i ze světa božského do nebožského.

Na absolutno, Boha, jejich pád neměl nejmenší účinek. Pro Boha – ale jenom pro něho samého, vše je stále jen Bohem, vše je on sám, jediný.

Tato pravda, tento absolutní pohled platí ale výhradně jen pro něho. Pro bytosti pokleslé od Boha v jejich zkušenosti opravdu došlo k pádu, ztrátě božskosti i samotného božského světa. Vznikly nebožské světy s bytostmi, které nejen nejsou božské, ale často dokonce zlé a Bohu nepřátelské.

Takže uvnitř jednoty boží máme dva druhy skutečnosti.

1) Skutečnost božskou, absolutní, která je jedno jediné a kterou žije pouze Bůh. Bytosti, které se nacházejí v božském stavu se na této Skutečnosti, jejím životě, podílejí.

2) Skutečnosti relativní, podmíněné, které žijí bytosti odpadlé od Boha.

Ač z pohledu absolutna neexistuje nic než Bůh, vše je božské, tuto pravdu, božskou skutečnost stvořené bytosti odpadlé od Boha nejen nežijí, ale o její existenci často nemají ani zdání. Pro ně je jedinou skutečností jejich nebožský stav a stejně nebožský svět, který považují za jedinou objektivní realitu. Právě tento klam, ve kterém žijí, je základem materialismu.

Bohužel tyto dvě pravdy, pravda absolutní a boží a pravda bytostí odpadlých od Boha se neustále všelijak v lidských myslích směšují a zaměňují a tak je vytvářen nebezpečný zmatek a nevědomost.

Pravda absolutní, božská se vztahuje pouze na Boha a na nikoho a nic jiného. Pro toho, kdo nežije v poznání Boha, nejen neplatí, ale platí pravý opak. Lidé odpadlí od Boha žijí nebožsky a v nebožském světě a to je jediná skutečnost, která pro ně v současném stavu pádu platí. Absolutní pravdy, že vše je Bůh a božské, pro ně naprosto neplatí a pokud je vztahují doslova a bez správného rozlišení a pochopení na sebe, tak se nebezpečně klamou.

Znát absolutní, božskou pravdu je určitě dobré, ale pouze pokud ji bereme jako pracovní domněnku, pouhý názor mysli, kterou musíme velkým úsilím uskutečnit. Bůh, božský život, jednota boží, je úplně něco jiného než naše názory na ně a zaměňovat tyto lidské názory, stejně nedokonalé jako jsou lidé, kteří je hlásají, za pravdu, Skutečnost samu, je zhoubné.

Plodem vztažení pohledů absolutních na život bytostí odpadlých od Boha jsou zákonitě nesmyslné a škodlivé názory typu „není oč usilovat, již jsme TO“ nebo dokonce „ego je božské.“ Ego nejen není božské, ale je samým popřením Boha. Jeho svět nejen není božským, ale je rejdištěm nebožských sil zla, které po celém světě bezostyšně vraždí pro peníze a moc jako jednotlivci i celé organizace.

Mluvit o egu, nebožském světě a zlu vůbec jako o neexistující iluzi a vztahovat tuto pravdu boží na bytosti, které Boha nejen nežijí, ale ani žít nechtějí, je trik zla, kterému ochotně naslouchají ti, kteří o Boha nestojí a snaží se sami se svým egem stát Bohem.

Bůh, život božský, božský svět jsou úplně něco jiného než naše duševní výmysly nebo naše denní zkušenosti. Ať si sebevíc svou božskost sugerujeme, naše ego a jeho moc nad námi se nezmenší ani o píď. Pokud se dáme těmito řečmi o naší současné božskosti ohloupit, naopak se naše nevědomost, nesvoboda a utrpení jen zvětší. Bez správného úsilí nemáme nejmenší naději naše spojení s Bohem a tím i jeho život v nás obnovit.