Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Hlavní zásada: vedeme vědomě pozorností vědomí životní sílu, což se nejlépe děje v sebe si vědomém pozorovateli, a to s láskou k ní s vědomím její božskosti. Pozornost rozdělujeme mezi Sebe, vědomí pozorovatele a prodýchávanou část těla. Neztrácíme vědomí Sebe ani se neztotožňujeme s pránou a s tělem.

S životní silou spolupracujeme s úctou, protože je silou boží. Vědomě a s pokorou se odevzdáváme jejímu působení v nás.

Po nádechu zevního dechu před výdechem nenásilně na chvilku zadržíme dech. To posiluje klid mysli. Současně se soustřeďujeme na působení síly v nás.

Když ve vnitřní pránájámě vedeme sílu vzhůru, tak to nechápejme tak, že odebíráme veškerou sílu tomu, co je dole a shromažďujeme ji nahoře

To by nebylo správné. Správné je chápat vedení síly vzhůru tak, že prostor těla, ve kterém síla působí, rozšiřujeme směrem nahoru. Je to podobné nalévaní vody do nádoby. Když ji vytrvale naléváme, tak její hladina stoupá, ale voda dole v dolní části nádoby stále zůstává.

Přesně tak máme postupovat při vedení síly vzhůru: máme zvětšovat celý prostor těla, který je silou naplněn, a nikoliv sílu tomu co je dole brát a převádět ji pouze nahoru.

Dýcháme vždy v nejvyšším stavu vědomí Já jsem, který jsme zvládli.

Cvičíme při otevřených očích. Můžeme se i dívat na prodýchávané části těla.

Pokud spočíváme alespoň v sebe si vědomém pozorovateli, v tomto případě vnitřní pránájáma je i meditací v činnosti.

Nepříjemné pocity až bolesti v částech těla a hlavně v páteři jsou často známkou, že negativní energie kladou odpor svému odstranění. Takovým místům je třeba věnovat zvýšenou pozornost a usilovně je pránou čistit.

Zlé a nepřátelské city a představy, které se při cvičení někdy objevují, jsou naše vlastní překážky duchovního vývoje, které cvičení uvolňuje do vědomí, aby mohly být rozpuštěny. Jsou průvodním jevem očistného postupu.

Nesmíme je ani přijímat za své, uchopovat a rozvíjet, ani potlačovat jako nepřípustné. Rozpouštíme je vědomím zpět do vědomí jejich nezaujatým pozorováním bez jakýchkoliv reakcí na ně.

Dýcháme vždy nosem, pomalu, celým jógickým dechem.

Vnitřní pránájáma není cvičení, ale meditace, soustředění na inteligentní božskou životní sílu.

Cvičíme v sedě, nebo ve stoje, což je účinnější. Jazyk obracíme na horní patro. Neohýbáme záda a páteř, aby v ní síla mohla stoupat. Nohy nekřížíme, zkřížení zamezuje proudění prány. Je pránickým závěrem.

Očistné účinky vnitřní pránájámy se mohou dostavit pouze tehdy, pokud po celý den bez přerušení bdíme pomocí rozlišovací moudrosti nad myslí a odmítáme a rozpouštíme všechny zlé a odstředivé síly, sklony a touhy. Pokud je takto nerozpouštíme, staneme se obětí ovládanou těmito silami a jsme pro stezku ztraceni.

Vystřelování hadí síly

Dříve jsem hodně trpěl velkými bolestmi zad, přesně páteře a okolí. Profesor Lžička, patrně prvý hatha jogín, který se tuto jógu naučil před válkou za svého ročního pobytu v Indii, říkal: „Vystřelila vám hadí síla“. Je to možné, i když určitě každá bolest zad není způsobena stoupající hadí silou.

Je však možné, je-li tato síla vzbuzena a stoupá vzhůru páteří a naráží na překážky, vystřeluje mimo sušumnu a způsobuje ony bolestivé potíže.

Proto je nutná očista celého těla vnitřní pránájámou, má-li vzestup této síly probíhat bez potíží.

Každá část těla, čakra i nádí odpovídají určité duchovní úrovni. Pracujeme-li v nich s životní silou, tak je čistíme od pokleslých energií a dodáváme jim životní a později i duchovní sílu.

Začínáme s čištěním nohou. Tam se soustřeďuje a hromadí nejpokleslejší energie. Proto je mytí nohou neboli jejich očista, symbolicky uvedena i v evangeliích. Stoupáme vzhůru nad hlavu a končíme v srdci. Čištění se postupně mění v nabíjení jemného těla čistou energií, a nakonec tvorbou světla a světelného těla.

Jelikož jemné tělo tvoří jediný celek, je nezbytné je očistit celé, zejména všechny čakry i hlavní nádí, a energetizovat je duchovní silou, aby mohly plnit své úkoly.

Prodýchávání neboli vedení životní síly se může dít v těchto směrech:

1. Nahoru a dolů, například sušumnou.

2. Vodorovně sem a tam.

3. Třetí možnost je spojení dvou předchozích. Nadechujeme sílu například vodorovně do zvolené čakry a výdechem ji vedeme vzhůru sušumnou. Také je možný postup opačný. Spojení kolmého dýchání s vodorovným.

4. Dýchání v kulovém prostoru, například ze středu kulovitého prostoru všemi směry na jeho okraj a zpět.

Na CD č. 5 o vnitřní pránájámě je uvedeno, že prodýchávaní spojujeme s mantrou. Běžně tuto možnost, která zesiluje účinek pránájámy, nevyužíváme. Možná je to škoda.

Co je tím spojováním s mantrou míněno? Je to vnitřní dech, který sytíme mantrou. Tu opakujeme v mysli v rytmu nádechu a výdechu. Mantru opakujeme v prodýchávané části těla. Tím tuto část – například čakru, mantrou sytíme. Opakujeme ji vždy jednou na každý nádech, zádrž a výdech.

Mantra nemusí být klasická, indická. Můžeme za ni zvolit i lásku, zdraví nebo i „stále se mně daří lépe a lépe“ a podobně.