Duchovní víra, zejména v mistra
Jiří Vacek
6. 2. 2020
Kapitola „Tajemství víry“ pojednává o otázkách víry podrobně a obecně, protože v celém stvoření platí jednotná zákonitost.
Co bylo řečeno o víře obecně, platí i v duchovním životě. Ten je jak otázkou víry, tak i nevíry. Nevíra je druh víry a poznatky o víře platí i o ní. Duchovní oblast je prostorem, ve kterém se uplatňuje jak víra, tak i nevíra. Často to, čemu uvěříme, automaticky vylučuje možnost víry, že je tomu jinak.
Naše duchovní názory a přesvědčení jsou jen souhrnem naší víry a nevíry. Přesvědčení, názor na svět a Boha je jen soubor toho, čemu věříme nebo nevěříme.
Skutečností zůstává, že naše víra i nevíra mají svou mocnou zákonitost, což je ve vztahu ke světu, Bohu a duchovním autoritám pro náš celý život a jeho zaměření velmi závažné.
Víra, nevíra, přesvědčení jsou skutečné, mají svou moc i zákonitost, ale – podstatu těchto jevů neznáme. Pravdou zůstává, že neznáme původ a podstatu moci víry i když na druhé straně její moc využívá i člověk dílem vědomě, dílem nevědomě.
Ježíš, a nejen on, ale i mnozí další učitelé tuto moc připisují člověku. Ježíšovo vyjádření o víře a její moci je zcela jednoznačné: „Vaše víra vás uzdravila.“
Kdo umí vzbudit víru, tomu se do rukou dostává mocný prostředek, jak ovlivňovat svůj osud ve světě. Je zřejmé, že totéž platí i o víře v Boha, mistra a duchovní nauky vůbec.
Víru je možné záměrně pěstovat a mnohé duchovní systémy tak také činí a využívají síly víry pro své cíle. Podstata víry však zůstává neobjasněna.
V souladu s tím, jak se mně v dnešní době objasňují stavy na cestě k Jednotě neboli křesťansky k Otci, jsem nalezl jedno vysvětlení moci víry člověka.
Člověk, který dosáhl poznání Sebe, objevil pravdu o Sobě a vědomí Já jsem, kterým je a současně i o Bohu. Proto se podílí na své božské podstatě, která je vědomím Já jsem.
Toto „lidské“ Já jsem je mu společné s vědomím Já jsem Boha.
V tomto smyslu jsme i částí Boha a proto se na Boha a jeho moci i podílíme. Odtud ono záhadné: “Pravím vám, bohové jste.“
Síla víry je silou boží v nás, na které se s Bohem a jeho silou podílíme.
Člověk, ať duchovně probuzený nebo nikoliv, má vždy za svou podstatu vědomí Já jsem, které mu umožňuje využívat boží moc, která je v podstatě silou božského vědomí Já jsem. Ať osvícený nebo nikoliv, ve víře, ale i v nevíře ve své přesvědčení se vědomě nebo nevědomě chápe této síly a působí s ní v souladu.
U lidí nevědomých je tato síla používána rovněž nevědomě a dokonce i pro zlé cíle. To umožňuje mentální podstata síly. To dobré nebo zlé, vědomé nebo nevědomé z ní činí až její přímé použití.
Uvedené tajemství víry je pro duchovní život velmi důležité. Umožňuje nám používat sílu víry vědomě a pro správné záměry.
Uvedené vysvětlení je na stezce důležité pro správný vztah žáka ke svému mistrovi. Proto i mistři doporučují, aby žáci plně věřili ve svého mistra a v jeho pomoc.
Tam, kde není víra v pomoc mistra ani největší mistr nemůže žákovi na stezce účinně pomoci. Kdo nepřistupuje k vedení svého mistra s vírou, tak mu nevěří a vytváří ať vědomě nebo nevědomě sílu, která ruší pomoc, kterou od mistra dostáváme.
Kritický přístup k mistrovi, ve kterém žák mistra hodnotí ze svého stanoviska, je vážnou překážkou přijetí mistrovy pomoci. Tam, kde je naopak plná víra v mistra, je plně čerpána i jeho pomoc.
Z tohoto pohledu je proto veškeré střídání mistrů nebo jejich nikdy nekončící hledání zcela nesprávné a neúčinné. Proč, vyplývá z toho, co bylo o víře v mistra řečeno.
Jako vždy i moc i síla mistrovy pomoci má svou velikost i zaměření. Pomoc, kterou žák od mistra čerpá, je závislá hlavně na žákovi a nikoliv na mistrovi.
Můj mistr Jarka Kočí proto dával vždy Vacka za vzor svým ostravským přátelům: „Vy ke mně chodíte pro pomoc s kávovou lžičkou a ještě ji často zapomemete doma. To Vacek vždy přijde s velkým džberem.“ Svérázné, ale pravdivé vysvětlení, proč pro Ostraváky byl Jarka jen malou pomocí. Navíc: byl přece jen obyčejný holič a dělník.
Jedním z Jarkových přátel byl doktor filozofie. Za dlouhá léta přátelství s Jarkou nedokázal Jarkovu velikost odhalit.
Když po mnoha letech pochopil, bylo pozdě. Ač moc a se slzami v očích prosil, Jarka již neměl zájem a nenechal se obměkčit.
Není proto, když máme možnost pomoci mistra, dobré ji nevyužívat a raději věřit svému vysokoškolskému doktorátu než jemu.
I mnoho hledajících z našeho okolí se povýšilo nad pravého mistra. Mnozí již prohlédají a postupně se ozývají, ale není o ně zájem. Jejich pýcha dobře chrání jejich ego, aby nebylo ohroženo.
Ježíš a zřejmě nejen on, ale i mnozí další, si byli vědomi uvedené zákonitosti víry a využívali ji. Kromě zmíněného výroku o léčení, svědčí o tom nabádání, abychom se modlili tak, jako by naše prosby byly již vyslyšeny. Jde o záměrné vyvolávání důvěry v sílu víry, která i hory přenáší.