Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Duchovní světlo je prvotní božská energie a síla. Stvoření začíná vyzařováním světla vědomí Já jsem. Je nejvyšší projevenou energií a to dostředivou: působí božsky. Stvoření světa se děje postupným zahušťováním této energie. V našem světě tento postup končí vytvořením hmoty.

Celý projev, svět tvarů je tvořen jak činností této síly tak přímo jí samou. Svět je jediná božská tvořivá energie, která se nachází v různých stavech od světla přes pránu, životní sílu až po hmotu. I ta není nic jiného než energie.

Skutečnost, že svět = jediná energie, ale v různých stavech, poskytuje možnost měnit jeden její druh v jiný, z duchovního hlediska vyšší nebo nižší. Obdobu nalezneme u fyzikálních energií a sil: mechanickou energii využíváme k výrobě elektřiny, kterou měníme ve světlo či teplo, ale také ji můžeme měnit opět v energii mechanickou a pohánět s ní vlaky a podobně. To vše je možné proto, že energie je jen jedna, ale její projevy jsou různé.

Přesnou obdobu jediné energie v jejích rozličných projevech nalezneme i v oblasti duchovní. Existence jediné energie, která se projevuje různě, umožňuje měnit nižší projevy energie z duchovního hlediska ve vyšší až ve světlo, které je cílem těchto duchovních postupů.

Proto je možné duchovní praxí měnit tělesnou energii postupně až v duchovní světlo. Přesně to se děje na stezce tak zvané hadí síly. Zvedáním síly z nižších částí těla do vyšších je proto možné dosáhnout vytvoření duchovního světla nad hlavou. Světlo je projev hadí síly, která vystoupila nad hlavu.

Podobnou, rosekruciánskou stezku nalezl a učil i mistr Bedřich Hejhal.

V Bibli je, jak je běžné, popsána skrytě v Janově evangeliu jako příběh v Káni Galilejské. V něm voda měněná ve víno symbolizuje uvedenu proměnu nižší energie ve vyšší – ve světlo. Nádoby na vodu a později s vínem v počtu sedmi, nejsou ničím jiným než známé čakry.

Kde Starý zákon líčí, jak Mojžíš na poušti zvedl hada, popisuje přímo praxi hadí síly.

U některých stezek, například na stezce lásky, dochází ke zvedání hadí síly a k následnému vytvoření světla nevědomě. Jiné stezky s ní pracují vědomě, což je právě ona tajemná hadí síla. Na naší stezce se šakti pracujeme vědomě prováděním vnitřní pránájámy ve spojení s átmavičárou. Tím je účinnost této praxe velmi zvětšena.

Átmavičára, ve které již spočíváme ve vědomí Já jsem, vytváří duchovní světlo přímo. Odhalené, prožívané vědomí Já jsem vyzařuje samovolně světlo duchovní, stejně jako zevní slunce vyzařuje samovolně světlo zevní. Právě proto v mystických spisech slunce symbolizuje Krista, vědomí Já jsem.

Duchovní světlo působí v duchu stejně jako světlo zevní: zahání tmu a temnoty. Nemilosrdně rozpouští svou září v nás vše zlé a co se protiví Bohu. Navíc nám opravdu svítí na duchovní cestu ve tmě, jako světlo zevní. Svou dostředivou mocí nás přímo vrací zpět do života v Bohu. V tomto smyslu patří mezi nejmocnější dostředivé síly. Proto je dobré věnovat jeho dosažení velkou pozornost.

Světlo je duchovní energií, která se projevuje jako světlo. I pro ně platí přesná zákonitost, která je všeobecně platná pro všechny druhy energie. Jeho působení je proto úměrné jeho velikosti a době, po kterou působí.

Jako každá energie i světlo se může ztratit. Můžeme o ně přijít lokavičárou. Chceme-li si je udržet, musíme je proto nezbytně posilovat a chránit před zbytečnými ztrátami. Světlem pomáháme druhým na stezce, což je obrovská pomoc, ale současně i naše oběť a ztráta. Darované světlo v pomoci my ztrácíme ve prospěch druhých. Proto je tuto pomoc potřebné vědomě řídit, abychom se ze světla natolik nerozdali, že bychom si tím duchovně ublížili.

Světlo doplňujeme dvěma způsoby:

1) Usilovným a dlouhým spočíváním ve vědomí Já jsem.

2) Vedením životní síly páteří vzhůru nad hlavu a zejména soustředěním se nad hlavou.

Oboje na naší stezce provádíme samozřejmě ve vědomí Já jsem.

Čakrou, centrem světla je sahasrára. Nad ní se nachází oblast světla. Spočívání v sahasráře a to i jako sebe si vědomí pozorovatelé světa je proto na určitém stupni pokroku dobrou praxí. Sahasrára je po duchovním srdci centrem nejvyšším.

Dosažení světla je cenným stupněm pokroku. Koncem stezky zdaleka není a to ani stezky hadí síly. Není poznáním sebe. Stezka světla také pokračuje dál a to růstem světla, který se děje jeho vytrvalým vytvářením uvedenými postupy.

Při správném pokračování na stezce světlo sílí a klesá dolů do našeho těla, jehož prostor vyplňuje a také tělo zahaluje. Tím dochází k vytvoření světelného těla. Bedřich Hejhal mluví o odění světlem.

Pokud je světelné tělo úplné, je to známkou dokonalé očisty, protože ve světle nemůže existovat tma, temnoty. I nadále však platí, že tuto čistotu je nezbytné stále hlídat, což znamená nepřetržitě řídit mysl a rozlišovat, čemu věnujeme pozornost vědomí.

Světelné tělo, jeho vytvoření, tak představuje splnění jedné podmínky vysvobození, kterou je rozpouštění všech sil, které nás vracejí do zrodů v nebožském světě.