Duchovní společnost
Jiří Vacek
Duchovní společnost je velkou pomocí na stezce, ale pouze za předpokladu, že se její členové chovají duchovně. Pečlivě rozlišují, dodržují etiku, mlčí a hlavně meditují.
Pokud duchovní lidé nebdí, zbytečně povídají, probírají druhé a pohoršují se nad nimi nebo je dokonce pomlouvají, jsou horší než lidé světa. Ač vědí, co dělat mají, tak tak nečiní, ale chovají se přesně opačně.
Nemají jediné omluvy pro své počínání. Taková společnost je naprosto neduchovní.
Přesně vzato, duchovní společnost je taková, která žije společným duchem, jímž je sám Bůh, vědomí Já jsem.
V jaké míře se členové duchovního společenství na Bohu – Duchu podílejí, přesně tak jsou duchovní. Zevní zbožnost, mluvení o Bohu, ač, je-li prováděno ve správném duchu, je dobré, skutečnou duchovností ještě není. Proč? Protože chybí to zásadní: sám Duch, vědomí Já jsem.