Duchovní pýcha
Jiří Vacek
Přisvojovat si – ego a osobnost dary boží, které přicházejí na stezce, je obrovská nevědomost a pýcha. Vše dobré a hodnotné v nás je od Boha a Bůh sám. Kdo si myslí, že je to „moje“, pěstuje duchovní ego, a proto nutně padá, protože se tím odděluje od Boha, který mu toto vše uděluje.
Kdo není opravdu pokorný, je pyšný a kdo je pyšný, dopouští se smrtelného hříchu, který jej vylučuje z moci milosti boží.
Co je v nás dobré, je z Boha a patří Bohu, nikoliv nám. Naše je to zlé a nevědomé, co se Bohu protiví. Není zde proto nic, nač bychom mohli být hrdí, ale je zde mnoho toho, co nás vůbec nešlechtí.
Proto něco jako pokročilý a vyspělý mystik či jogín neexistuje. Co je pokročilé a vyspělé, nejsme my, ale Bůh a od Boha. Sama představa pokročilosti a vyspělosti je zcela nesprávná a jen vede k pěstování duchovního ega.
Hledající mají mizet, rozplývat se v Hledaném a nikoliv si je přivlastňovat a uchopovat je.