Duchovní pýcha žáků
Jiří Vacek
Typické projevy duchovní pýchy: vše znám, vše vím, vše jsem již slyšel či četl mnohokrát, nic nového nikde a v ničem není.
Tyto nesprávné závěry jsou provázeny vnitřní rozmrzelostí nad tím, když jim jejich jistotu omezenosti narušuji.
Příznačná je jejich rozmrzelost nad pojednáními o nauce. Vše již mnohokrát slyšeli. Přitom je jasné, že nic z toho, co tak do omrzení slyší, nedokázali zvládnout a uskutečnit.
Možná, že to, co slyší, vyvolává jejich rozmrzelost právě tím, že dobře vědí, jak jsou ve světle „nudné“ nauky nedostateční.
Nauka je jen zdrojem rozumového poučení, potěšení z něho, ale nikoliv návodem „jak na TO“. Těší se svými znalostmi, ale nikoliv jejich uplatněním ve své praxi.
Pak se stává, že „nevzdělaní“, ale prostí a upřímní hledající je v duchovních výsledcích předhánějí.
Nikoliv vědomosti, schopnost nekonečných rozmluv, ve kterých dávají znát svou nadřazenost, ale pravá láska je to, co je opravdu potřeba.
Takové chování jasně ukazuje na neúctu k nauce, která nás zachraňuje z nebožských zrodů.
Pak zasahují duchovní zákony. Koho časté opakování nauky nudí, má jediný následek: nauka je takovému žákovi odejmuta a tím i možnost spásy.
Pokud takto odmítavě reagují na nauku přednášenou mistrem, je z duchovního hlediska jejich provinění ještě horší.