Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Dokud nebyl vynalezen knihtisk a hlavně knihy se nestaly dostupné pro širokou veřejnost, zdrojem duchovního poučení byli pouze učitelé a osobní styk s nimi. Ti byli a stále ještě jsou poměrně obtížně přístupní. Nalézt tak stezku k Bohu ve smyslu jasného návodu bylo dříve vzácné a obtížné.

Levné a dostupné knihy tuto situaci zásadně změnily k lepšímu. Dnes má mnoho lidí, kteří hledají skutečný smysl života, možnost snadného poučení o stezce nalézt v běžně dostupných knihách. Správná kniha dá často dokonce hledajícímu pracně hledaný smysl života.

Právě takovou knihou, která zásadně změnila celý můj život, byl Weinfurterův „Ohnivý keř“. Jen jsem se do něj o Vánocích 1945 začetl – bylo mně 14 let, tak jsem věděl: to je přesně to, co hledám a také jsem hned začal provádět písmenková cvičení, což je vlastně mantra jóga a také soustředění na duchovní srdce. „Ohnivý keř“ mně odhalil smysl mého života – nalezení pravdy a návrat k Bohu na celý můj další život.

Druhou knihou, která mě doslova duchovně někdy od druhé poloviny padesátých let „živila“, bylo „Rámakršnovo evangelium“ v angličtině. Číst je mi dávalo hluboké uspokojení i sílu do praxe. Ještě dnes se k „Evangeliu“ rád vracím.

Třetí, rozhodující duchovní knížkou pro můj duchovní život byly anglické třídílné „Rozhovory s Ramanou Mahárišim“. Ty mne doslova vedly na rozhraní padesátých a šedesátých let k uvědomění Sebe. Stále jsem v nich ležel, četl je znovu a znovu, dělal výpisky, srovnával různá vyjádření, prováděl átmavičáru a také hledal pomoc těch, kteří poznání Sebe dosáhli.

To, že jsem uspěl, je i zásluhou „Rozhovorů“. Jsou skutečně biblí těch, kteří usilují o poznání Sebe. Pomohly mně i mnohé další knihy, ale tyto tři byly pomocníky hlavními.

Ti, kteří píší a vydávají duchovní literaturu, jak je i z mé zkušenosti zřejmé, poskytují upřímným hledajícím nedocenitelnou pomoc. Sami se za to často od světa nedočkají uznání, ale pravého opaku. Nejen ze své činnosti většinou nezbohatnou, ale žijí velmi skromně až chudě, což platí i o Karlu Weinfurterovi. Nakonec byl Němci uvězněn a týrán, až na následky vězení zemřel. I Jakub Böhme byl za své spisy pronásledován. Seznam těch, kteří podobně dopadli, by byl velmi dlouhý. Tak svět oplácí těm, kteří šíří duchovní osvětu. Mnohdy se nedočkají uznání ani od hledajících, kterým slouží.

V čem spočívá hlavní přínos duchovní literatury? Rozhodně není pouhým čtením jako mnohá jiná. Nejdůležitější zisky z jejího studia, pokud ji opravdu studujeme a nečteme jako beletrii, jsou tyto:

1) Největším přínosem dobré duchovní knihy je odstraňování materialistického náhledu na svět a na náš život a jeho náhrada správným, to jest duchovním názorem. Tím doslova mění náš život, jeho směr, cíl a náplň a příznivě ovlivňuje náš příští osud vnitřní, duchovní i zevní, ve světě. Samozřejmě za předpokladu, že získané správné názory uplatňujeme i ve svém denním životě.

2) Dobrá duchovní kniha dává i návod „jak na to, know how“. Jasné pokyny pro duchovní praxi jsou nesmírně cenné, protože podle nich postupujeme k cíli stezky, jímž je poznání Sebe a vysvobození z utrpení. Bez jasného návodu k praxi, nevíme, jak usilovat nebo je naše snaha neúčinná. Knihy s jasným a uceleným návodem k duchovní praxi jsou velmi vzácné. Zdaleka jej neobsahuje každá duchovní kniha. Jiné jej obsahují v zahaleném tvaru, kterému rozumí jen ti, kteří dostali slovník, nutný k pochopení čteného. Takovou knihou je například Bible nebo spisy alchymistů.

3) Každá myšlenka a cit, každý výtvor mysli je skutečnou silou, která směřuje ke svému naplnění. Čtením duchovního textu vytváříme skutečné dostředivé síly v naší mysli, které nás přivádějí k cíli stezky a to tím víc, čím déle a častěji je vytváříme neboli čteme, přijímáme je a přemýšlíme o nich. Mysl je opravdu tvořivá síla. Myšlení je vždy vytváření duševních sil, které směřují ke svému uskutečnění. Proto vytvářením duchovních myšlenek a přesvědčení vytváříme i skutečně působící duchovní síly, které nám pomáhají postupovat po stezce.

Navíc slovo těch, kteří jsou na stezce před námi, má zvláštní pomáhající sílu, kterou čtením čerpáme společně s výše uvedenou mocí myslí vytvářených sil směřujících k Bohu.

Často se říká, že jsme tím, co jíme. Ač je to z hlediska těl částečná pravda, plná pravda je, že jsme to, co si myslíme a jak myslíme. Výsledná síla všech námi vytvořených myšlenek, názorů, představ a přání tvoří podstatnou část naší osobnosti.

4) Životopisy mistrů a světců všech náboženství mají dar vzbuzovat v nás velké nadšení a touhu je následovat. Jejich život je velkým povzbuzením a příkladem pro nás všechny.

5) Pokud studujeme nauku, kterou učí světci všech náboženství a neomezujeme se pouze na tu naši, získáváme velmi široký náhled na celou duchovní oblast. Ten vede k pochopení vnitřní jednoty a základní pravdy všech náboženství, na jehož základě získáváme tolik potřebnou snášenlivost, úctu a přátelství ke všem, kteří kráčí stezkou k Bohu i když poněkud jinak než my.

6) Těm, kteří praktikují bez možnosti často pobývat v duchovní společnosti hledajících, duchovní čtení nahrazuje duchovní společenství. Zapojuje je alespoň v mysli do duševní úrovně hledajících.

To vše jsou vysoce cenné přínosy pro všechny upřímné hledající. Proto je duchovní studium zcela oprávněně důležitou součástí denní praxe stezky pro všechny. Jeho odmítání: „V knihách již nic nového nenalézám, již znám vše, co potřebuji, v knihách Boha nenalezneme“, je z výše uvedených důvodů nesprávné. Často je projevem odstředivých sil v nás, které správné duchovní čtení napadá svou dostředivou silou. Jeho odmítání je jejich obranou před svým zničením.

Duchovní čtení působí vždy i když přímo nepraktikujeme. Určitě je lépe nezůstávat pouze u čtení, ale čtené i provádět, ale lepší než nic je i „pouhé“ čtení. Velmi významné je z tohoto pohledu i líčení poutníka v knize „Poutník vypráví o své cestě k Bohu“.

Poutník vypráví příběh důstojníka, který propadl alkoholu tak, že byl degradován a uvězněn. V naprostém zoufalostí začal číst na radu mnicha každý den jedno evangelium. Blahodárným vlivem čtení se vymanil z trvalé opilosti, až postupem doby získal zpět svou důstojnickou hodnot a postavení. Názorný důkaz moci „pouhého“ čtení. Je poroto škoda této moci nevyužívat.

Proto je velmi smutné a známkou nebezpečné duchovní nevědomosti a nesnášenlivosti, když v současné době někteří hledající ruší odběr knih z našeho nakladatelství. Ač si myslí, že jednají správně, prozrazují svou nesnášenlivost a nezdravé soustředění na zevní osobnosti.

I když vydáváme duchovní knihy nikoliv pro zisk – všichni jsme zevně zabezpečeni, ale jako pomoc hledajícím, nemůžeme pominout ekonomická hlediska naší nakladatelské činnosti. Pokud náklad knih klesne pod určitou úroveň, vložené finanční prostředky na vydávání knih se nám nevrátí a my jejich vydávání budeme muset ukončit. Pak nebudeme vydávat knihy od jakéhokoliv autora, včetně toho, kterého si ti, co se odhlašují z odběru, oblíbili.

Takže ti, kteří z nezdravého fandovství odmítají odebírat knihy jiného autora, nebudou mít ani knihy od toho svého. To je jeden z velmi názorných příkladů, jak zlá nevědomost škodí všem. Z jakéhokoliv zla nikdy nic dobrého nevznikne ani vzniknout nemůže. Zlo nadělí vždy každému jen to, co má: sebe – zlo.

Pokud někdo takto šetří, šetří na velmi a velmi nesprávném místě. Jen dokazuje, že jeho stupnice hodnot není z duchovního hlediska správná a „prodává své prvorozenství za talíř čočky“. Nestřádá poklady, které nezvetší, ale ty pomíjivé. I tak vytváříme svůj osud.