Dubnové cestování
Jiří Vacek
V pátek 18. končí šňůra 36 ozařování, na které jsem dojížděl do nemocnice denně kromě víkendů a dnů, kdy byla porucha. Na ozařování mě nesmírně obětavě vozil Jirka autem. Bez jeho neocenitelné pomoci si vůbec nedovedu představit, jak bych v celkovém oslabení ozařování zvládl s využitím městské dopravy. I tak šlo o nesmírně namáhavé období. Poslední plánované jsem vynechal, protože bych nemohl odjet na seminář do Kostolan. I toto léčení šakti tak zařídila, že jsem skončil včas, abych mohl jet na seminář. Zdravotní stav těla je samozřejmě neutěšený: velká slabost a další potíže.
Přesto v sobotu 19. odjíždíme podle plánů, které si vymysleli slovenští přátelé, do Bratislavy. Jedeme Volvem Jirky s mladými. Na řízení Fabie si netroufám. Před Bratislavou na odbočce Lamač čeká Juraj Hipš a vede nás k Marušce Liptákové na jako vždy výborný oběd. Po něm odpočívám a sbírám síly na odpolední meditaci v Živici. Ta je jen pro objednané, protože má omezený počet míst – asi 25. Doráží tam i Hynek s přáteli.
Technika proniká i do duchovna. Pomocí internetu jsme v Bratislavě propojeni s klubovnou Srdce v Praze, kde probíhá současně také meditace. Takže v pražské klubovně slyší naše promluvy k meditaci v Bratislavě, což nás spojuje. Pražáci říkali, že to bylo, jako bych byl mezi nimi.
Všichni spíme – my a mladí u Juraje v bytě. V noci, jak je téměř v těchto dnech pravidlem, nemohu spát. Vstávám a asi hodinu medituji. Nedostatek spánku, který je skoro v těchto dnech trvalý, mě ničí.
Ráno společně 2 hodiny, jak je pravidlem, meditujeme a pak vyrážíme s Jurajem do Kostolan.
Seminář má jako vždy 60 – 70 účastníků. Počet kolísá, jak přijíždějí a odjíždějí. Vedení meditací z větší části ponechávám Jirkovi a Evě. Kromě Romana, který se musí střídat v hlídání dětí, tam nikdo jiný vhodný není; i ten je tam jen asi 3 dny na začátku. Vede meditace ve středu, kdy jsme v Trnavě, jak popisuji podrobně jinde.
Úroveň meditace je dobrá. Účast zvládám obtížně pro nemoc a noční bdění, které je značně v daných podmínkách obtížné.
Domů se vracíme v sobotu 26. Cestou na nájezdu na dálnici do Brna u Malacek zabloudíme a jedeme na opačnou stranu, Bratislavu, asi 25 kilometrů, než se nám podaří obrátit na Brno. Tak jsme si zbytečně prodloužili sezení v autě, které i tak je pro mne namáhavé.