Druhy žáků stezky
Jiří Vacek
Bible je nepřeberný zdroj duchovního poučení. Je knihou psanou pro mystiky. Musíme ji proto brát, jak nabádá apoštol Pavel podle Ducha, vnitřně a nikoliv podle litery a zevně.
Její hlavní nevýhody jsou dvě:
1) Nemluví jasně, ale často používá zvláštní jazyk symbolů. Tak například cesta není zevní cestování, ale duchovní stezka, hospoda znamená zevní svět a podobně.
Evangelia často na tuto pravdu upozorňují oním tajemným: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Kdo tento duchovní slovník nezná, neví ani o čem bible mluví. Proto je nutné bibli vykládat a nikoliv brát zevně a doslova.
Slovník bible a výklad jejích stěžejních částí je podáván v sedmi dílech „O bibli a jejím učení“. Úvod k tomuto pojednání tvoří kniha „Pravé, to jest mystické křesťanství“.
2) Nauka o duchovní praxi není v bibli podána jako celek, ale její poučky jsou nesystematicky roztroušeny v celém textu.
Velmi poučný je výklad evangelií, který podává přehled nejrůznějších typů žáků. Ježíš v tomto poučení představuje příklady všech mistrů a jejich žáků. Kdo zná dobře duchovní život, ocení jeho přesnost a úplnost.
Typy žáků podle evangelií jsou: Jan je zván „Miláček Páně“. Proč? Protože Ježíše upřímně miloval. Byl jeho přítelem na rozdíl od ostatních, kteří jej brali pouze více či méně za mistra a učitele. Nedali mu však své srdce. Právě „Janové“ jsou nejlepšími žáky, pro svoji opravdovou lásku.
Petr je příkladem pevného mistrova stoupence, který se věnuje i zevně šíření jeho učení. Občas pod tlakem zevního světa a událostí Ježíše zapře, aby unikl zevní škodě. Jinak: opustí stezku s postojem „až se mně zevně bude dařit lépe, na stezku se vrátím“.
U Filipa Ježíš oceňuje čistotu charakteru: „Hle, Izraelita, ve kterém není lsti“. Proto si jej také vybírá za žáka. Čistý charakter je jedním ze základních předpokladů úspěchu na stezce.
„Nevěřící Tomáš“ je častým příkladem hledajícího, který je stále silně ovládán materialismem. Potřebuje si „sáhnout“, aby uvěřil. Takové počínání je silně pochybné. Jak může zevní, hmotné a viditelné rozhodovat o pravosti vnitřního, duchovního a neviditelného? Žáci ovládáni tímto materialistickým klamem jsou velmi nestálí a často se mýlí. Posuzují mistry jako zevní osobnosti a nejsou schopni pochopit, že to, co rozhoduje, je Duch. Posuzují to, co neznají a co je jim uzavřeno a ještě si myslí, že jsou ve svých úsudcích neomylní.
Jídáš je zlé a silné ego. Nehledá Boha a pravdu, ale snaží se z mistra těžit buď zevně nebo si s jeho pomocí vybudovat silné duchovní ego. Když zjistí, že mistr tyto naděje neplní a ani plnit nemůže, stávají se jeho nepřáteli. Bez milosti jej zrazují a útočí pod vlivem svého zla na něj. Končí sebevraždou. Převážně vnitřní, duchovní, která je horší než zevní tělesná. I tu někdy v zoufalství nad sebou, když prohlédnou, čeho se dopustili, provedou.
Mistr Nikodém je zájemce, který navštěvuje Ježíše v noci, aby se o jeho zájmu o duchovno nikdo nedozvěděl z obavy, že by si uškodil ve světě.
Apoštolové tvoří vnitřní okruh žáků, který je mistrovi nejbližší.
Existuje i širší okruh žáků, který je v průběhu doby velmi nestálý. To je oněch, tuším, 60, kteří Ježíše – mistra opustili a zbyli pouze apoštolové. I ti se v období zkoušek projevovali různě, což je stále pravidlem.
Dav, který Ježíše při vjezdu do Jeruzaléma vítá jako krále jen, aby za několik dní volal stejně vášnivě: „Ukřižuj!“. Je příkladem vrtkavosti přízně širokého okruhu hledajících.
Výmluvné je i chování vlastní Ježíšovy rodiny, jeho matky i příbuzných. Považují jej za duševně vyšinutého a snaží se jej „odvézt domů“. Jasný poukaz na pokus překazit mu jeho mistrovské působení a přivlastnit si jej ve svůj prospěch.
Příznačné jsou i spory Ježíšových žáků a jejich rodin, zajistit si Ježíšovou protekcí význačná místa v království nebeském. Odvozují ze své zevní příslušnosti k mistrovi právo na duchovní zisky. Dokonce se domnívají, že je k tomu zevní pomoc, kterou mistrovi prokazují, opravňuje.
Zásadně se mýlí. To, kde po smrti žijeme, o tom rozhoduje výhradně naše karma, kterou jsme si v průběhu života na zemi vytvořili. Jinak řečeno: Náš osud rozhoduje náš charakter, jeho čistota a to, co jsme svým duchovním úsilím dosáhli.
Takové poznatky a podobné, jsou pro náš duchovní život zásadně důležité a v jógické literatuře se nenacházejí. Je proto velmi a velmi užitečné bibli studovat. Samozřejmě za předpokladů, které byly vysvětleny.
Je jen a jen na nás, do které skupiny žáků se zařadíme. Podle toho i na stezce dopadneme.
Také se nemylme, že bychom mohli mistra nějak oklamat. Oklameme tím jen sami sebe.
Existuje ještě jedno dělení žáků, které evangelia uvádějí, a to na pouze povolané a vyvolené. Povolaní jsou ti, kteří jsou na stezce a jelikož jsou vlažní, nedosahují poznání Sebe. Vyvolení je dosahují a spějí k vysvobození.
„Buď budeš horký nebo studený; že jsi vlažný budeš zavržen“, se rovněž vztahuje na žáky stezky. „Studení“ jsou ti, kteří kráčejí stezkou džňána jógy, „studeného“ rozumu, který směřuje k poznání sebe, našeho božského Já.
„Horcí“ jsou ti, kteří doslova hoří láskou k Bohu neboli žáci stezky lásky, bhakti jogíni. „Vlažní" jsou ti, kteří stezku neberou příliš vážně, nedělají mystiku či jógu celou bytostí, jak požaduje prvé přikázání lásky k Bohu.