Dříve než Abraham, Já jsem!, Jan 8, 58
Jiří Vacek
Ježíš byl tak mocně sjednocen s Bohem, s vědomím Já jsem, že se i vyjadřoval ve svých výrocích tak, jakoby mluvilo přímo ono. Běžní lidé včetně židů v té době ve své nevědomosti se chápali a chápou a prožívají jako stvořené bytosti a zaměňují se za stvořenou část své bytosti. Proto se ve své nevědomosti vysmívali Ježíšovi, když mluvil jako Já jsem: „Ještě nemáš Abrahama, to jest ještě ti není ani 50 let a říkáš, že jsi existoval před Abrahamem?“
S touto záměnou stvořené osobnosti, těla za Ducha se setkáváme v případě spasitelů a mudrců běžně. Často mluví ze své duchovní podstaty a nikoliv jako člověk, který se považuje za tělo a osobnost a zevní lidé je pak ve své nevědomosti chápou stejně jako sebe – to jest za tělo. Tak vznikají mnohé kulty, ve kterých je Duch nesprávně zaměňován za svého nositele, jímž je jeho tělo a osoba.
Tato zlá nevědomost postihla i Ježíše. Ježíš bylo jméno spasitele, jeho těla a osoby, kterou křesťané ve své nevědomosti zaměňují za Ducha, vědomí Já jsem, za Krista. Záměnou Krista za Ježíše, Ducha za tělo, pronikla do křesťanství obrovská a zlá nevědomost, která přispěla k vytvoření pýchy, jejímž základem je tvrzení o výjimečnosti, jedinečnosti a vyvolenosti křesťanství.
Pokud nepochopíme, že se Ježíš často vyjadřoval jako Duch, vědomí Já jsem, nutně chápeme jeho výroky nesprávně. Vše, co vychází z této nevědomé záměny Ducha za tělo, je proto jen nevědomostí a ničím víc.