Domýšlení nauky
Jiří Vacek
Duchovní texty nemáme pouze číst, ale doslova studovat. Součástí studia je přemýšlení i domýšlení nauky, kterou dostáváme.
Následující je zamyšlení nad odstavcem 205 z 8. června 1936 „Rozhovorů s Ramanou Mahárišim“.
Maháriši zde říká, že co hledáme, je vědomí, kterým jsme právě teď. Co to znamená? Naše pravé Já je vědomí, což je princip uvědomovací. Jím si uvědomujeme:
1) Vše stvořené, předmětné.
2) Sami Sebe, svou existenci.
Pokud bdíme, neustále si svým vědomím uvědomujeme svět i svou existenci. Toto uvědomování probíhá právě teď a neustále. Proto je zde stále i vědomí, kterým si vše uvědomujeme. Žijeme vědomím a ve vědomí a to stále. Vědomí, Já jsem, jak říká Ježíš, je život a na prvém místě náš život.
Toto vědomí se nachází v našem nitru a proto je tam kdykoliv jako Sebe můžeme nalézt, když mu věnujeme pozornost. Vědomí Já jsem je naše pravé Já, kterým žijeme i když si je neuvědomujeme. Poznání našeho pravého Já se nedosahuje jeho vytvořením, ale uvědoměním pozorností, která je na ně namířena.
Ve vztahu ke světu je vědomí jeho pozorovatelem. My, vědomí si uvědomujeme svět i jeho nepřítomnost sami Sebou, vědomím, kterým jsme.
Ve stavu nevědomosti o sobě si uvědomujeme, pozorujeme pouze svět, ale nikoliv Sebe jako vědomí, uvědomující si svět.
Proto musíme dosáhnout stavu vědomí, ve kterém jsme si vědomi nejen světa, ale hlavně vědomí, které si svět uvědomuje.
Maháriši zdůrazňuje i důležitost srdce v meditaci. Sídlem vědomí je duchovní Srdce na pravé straně hrudi. Tam probíhají nejvyšší duchovní zkušenosti. Proto se často říká, že srdce je samo vědomí Já jsem, což mnohé mate. Proto je nezbytné vždy uvažovat, v jakém smyslu se o srdci mluví. Srdce ve významu vědomí Já jsem je opravdu všude. Srdce jako centrum vědomí v těle je na pravé straně hrudi v našem těle.
V meditační praxi se proto zejména na jejím začátku soustřeďujeme na srdce na pravé straně hrudi. Později, když si Já ve své osobnosti uvědomíme, neomezujeme jeho zkušenost na srdce a tělo vůbec, ale zažíváme je všude a ve všem.
Pro uvědomění Já je také důležitá Mahárišiho odpověď na otázku, jak Já poznáme: „Jako vědomí, které nepřetržitě září jako já-já“. Tímto „já-já“ je sám ten, kdo medituje. Uvědomění si vědomí, které medituje, to jest soustřeďuje se svou pozorností, je uvědoměním Já, sama sebe. Proto máme poznat toho, kdo medituje. Tím je samo vědomí, my.
V tomto výroku Maháriši potvrzuje, jak všude uvádím, že nemedituje mysl, jak se nesprávně převážně tvrdí, ale vědomí. Tato pravda je zřejmá i z Mahárišiho tvrzení, že Já nelze poznat myslí, ale musíme jít nad a za mysl, neboli k vědomí, které si mysl, její výtvory uvědomuje.
K poznání Já proto nestačí soustřeďovat mysl, ale musíme obracet pozornost na samotné vědomí.
Tím, že Maháriši označuje vědomí naším pravým Já, které hledáme, nám přibližuje jeho dosažení. Našemu chápání je pojem vědomí pro naše pravé Já pochopitelnější. Vždyť neustále neděláme nic jiného než, že si právě teď a trvale něco uvědomujeme, ať již sebe či svět.