Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Někteří lidé, kteří působí zevně velmi etickým dojmem, nevědí často, kam patří. Vlivem vlastních vnitřních nečistot, které pouze zatlačili do podvědomí místo, aby je rozpustili, mají zastřený rozum a nejsou proto schopni správně rozlišovat mezi dobrem a zlem a mezi tím, co nás k Bohu přivádí nebo od něho odvádí.

Často podléhají falešné představě, že zlo neexistuje nebo nemá moc či vlastně není ani zlé, že stačí zlé lidi milovat a oni se změní. Pak se stávají obětí nejrůznějších podvodníků, kteří jejich neodůvodněnou důvěřivost zneužívají pro své zlé cíle.

Nejvíc k moci pomohli nacistům nebo komunistům právě tito lidé svou nepravou, falešnou, nerozlišující láskou.

Jejich působení se samozřejmě projevuje i v duchovní oblasti, kde se dopouštějí mnohého zla právě proto, že je nedokáží rozpoznat. Nevědí, kam patří, ale snaží se udržet svou nepravou nezaujatost a povýšenost. Tím se ve skutečnosti staví na stranu zla.

Dlouho mně bylo záhadou, proč jsou často tak zevně dobří lidé ve svém myšlení tak nevědomí až hloupí. Skutečné dobro musí být přece dobré.

Důvod jejich nevědomosti je právě ten, který jsem uvedl. Rozhodli se být dobří a v souladu s tím jednat. To je jistě správné rozhodnutí. Má však jednu zásadní podmínku. Nesmí se při tom, aby toto rozhodnutí bylo možno správně uplatňovat, zapomenout, že samo o sobě nestačí, ale je nezbytné rozpustit všechny síly zla v nás přítomné.

Ty vzdor našemu rozhodnutí pro dobro v nás existují dále. Nejsou naším rozhodnutím ve své existenci a moci ani v nejmenším zeslabeny nebo odstraněny, ale existují v nás dále. Jsou to skutečné energie, které mají svou velikost a proto i moc. Jejich rozpuštění není možné docílit rozhodnutím, ale výhradně praxí duchovní očisty, která vychází z rozpoznání jejich energetické podstaty.

Pokud tak neučiníme, zůstávají v nás dále, ale jsou pouze zatlačeny do podvědomí. Jejich působení na nás je proto o to horší, že si je neuvědomujeme.

V přesvědčení o vlastní dobrotě nás drží tyto síly zla ve svém područí dál.

Základní chyba v těchto případech spočívá v nevědomosti o vlastnostech mysli a jejích výtvorů. Mysl je tvořivá síla a její výtvory- myšlenky, city, představy, naše sklony, povahové vlastnosti, názor, touhy a přání jsou energetické podstaty. Jsou výrony energie, skutečné tvořivé síly, které mají svou velikost i směr. Jsou energetickými, silovými příčinami, které přinášejí podle zákona akce a reakce následky úměrné jejich velikosti a zaměření.

Jsou-li zlé a směřují-li pryč od Boha, přinášejí nám zlo a vzdalují nás Bohu, ať jsme si jejich působení vědomi nebo nikoliv. Na existenci a moci těchto sil nad námi naše rozhodnutí vůbec nic nemění. Ovládají nás ve zlu dál, i když si je, jejich existenci nepřipouštíme, protože jsme se přece rozhodli být dobří.

Přesvědčení, že když budeme dobří a zbožní, že tyto zlé a Bohu nepřátelské sklony změní v dobré a zbožné nebo zmizí, je zcela mylné. Nezmění se a existují dál vedle těch dobrých a směřujících k Bohu.

Pak se střídají ve vládě nad námi a my jsme někdy dobří, jindy zlí, někdy se utíkáme k Bohu, jindy utíkáme od Boha.

Tuto pravdu již objevila psychologie, která mluví o ambivalenci. Projevuje se tím, že máme rozporný postoj k jedné a téže věci. Působí většinou tak, že jedna strana ambivalentního vztahu je vědomá a druhá podvědomá.

Tato pravda o mysli vysvětluje i proč apoštol Pavel si naříká: „Ač vím, co je dobré, činím zlé.“ Jsou za to zodpovědné nerozpuštěné síly zla v nás.

Není jiný způsob, jak se jich zbavit, než je přivést do vědomí a v něm je rozpouštět pomocí správného rozlišování, vivéky v postoji sebe si vědomého pozorovatele, který je zpředmětňuje jako ne-já.

Nic jiného než tato očista nevede k jejich rozpouštění. Veškerá rozhodnutí jim nepodléhat jsou tak dlouho málo účinná nebo vůbec neúčinná, dokud nezačneme jejich sílu, energii rozpouštět. Čím víc je rozpustíme, tím víc síly nad námi jim vezmeme.

Základním předpokladem úspěchu v této očistě je naprostá upřímnost k sobě a přiznání existence těchto sil v nás. Dokud si myslíme, že jsme dobří, tak tyto síly nejen neoslabujeme, ale naopak je posilujeme. Přesvědčení o vlastní dobrotě není nic jiného než duchovní pýcha neboli hřích, který usmrcuje náš duchovní život. Proč, bylo vysvětleno: zakrývá existenci sil zla v nás a tak jim umožňuje nás nerušeně ovládat.

Zásadní poučení zní: dokud důkladně nepochopíme energetickou podstatu výtvorů mysli a nezačneme s ní zacházet v souladu se zákonitostí, kterou se řídí, nemáme naději ji ovládnout. Nerozhodují naše přání, ale velikost energií, to jest sil, které působí, ať chceme či nikoliv, ať jsme si jich vědomi nebo ne.

Tyto síly jsou stejně skutečné jako síly fyzikální. Protože jsou jemnější, jsou dokonce ve vlivu na náš osud mocnější než síly fyzikální.

Tak jako naše přání vůbec nepůsobí na sílu zemské přitažlivosti, tak také naše pouhá přání nepůsobí na zákony, kterými se řídí mysl. Jediná cesta k úspěchu vede pochopením těchto zákonitostí a jejich cílevědomým uplatňováním. Čím dřív tuto pravdu plně pochopíme a zařídíme se s ní v souladu, tím lépe pro nás. Jinak zůstaneme obětí sil, se kterými zacházíme nevědomě a ke své škodě.

Pak ač chceme dobro, straníme zaslepeni vnitřním, neviditelným zlem, zlu zevnímu. To je případ pseudohumanistů, kteří prosazují práva zločinců na úkor slušných lidí. Pod vlivem zla a nepravého soucitu vidí v každém trpícím a strádajícím nespravedlivě trpící, ač každý má podle karmického zákona jen to, co si sám v minulosti svým chováním připravil.

To jsou ti ochránci „nepřizpůsobivých občanů“ proti jejichž řádění nemají slušní lidé naději na dovolání, aby mohli v klidu žít.

Příkladů hloupé a proto i zlé dobroty nalezneme v životech lidí mnoho. Například sestry Vlkovy.

Ač živnostnice, nechaly se v koncentráku nachytat komunisty, kteří jim naslibovali vše možné, co jen chtěly slyšet, i když věděly, že v rámci třídního boje jim nic nesplní, ale nakonec je zničí.

Po osvobození sestry začaly opět vést malý krám na Vinohradech. Jinak se plně věnovaly jako členky strany šíření komunismu. Také komunisty volily.

Jen se komunisté v únoru 1948 zmocnili vlády, milé sestry z jejich krámu vyhodili a udělali z něho prodejnu socialistického Tepu. Nesměly být v něm ani zaměstnány.

Komunisté jim sebrali i důchod, na který celý život spořily. Jako živnostnice byly považovány za třídního nepřítele, který musí být zničen. Na konci života živořily s důchodem 200 Kč.

Tak dopadají hloupí dobráci: ničí druhé i sebe, ze své dobroty pomáhají ze všech sil zlu a to je také – jak jinak – zlem odmění.

Jiný příklad nesmyslné a hloupé ušlechtilosti. Na konci 2. světové války Hitler oblékl do uniforem čtrnáctileté kluky a dal jim zbraně a oni skutečně zabíjeli spojenecké vojáky.

Jeden americký tank dobýval most přes řeku. Když jeho velitel viděl, že most brání kluci, zastavil palbu i tank a vylezl z něho a začal volat, že s dětmi neválčí. Ty děti jej v zápětí kulometem rozstřílely. Zůstala po něm manželka, děti. Postup přes most se zastavil a padlo zbytečně několik dalších Američanů.

Děti v uniformě, které zabíjejí druhé, nejsou děti, ale nepřátelé, které je nutné co nejrychleji zlikvidovat, aby nezlikvidovali nás nebo druhé. To nejsou roztomilí a nevinní andílkové, ale vrazi v dětských tělech a jako s takovými je třeba s nimi zacházet.

Na konci války starší ročníky Hitlerjugend přebíraly po SS koncentráky. Chovali se stejně jako jejich předchůdci, žádná dětská nevinnost.

Hitlerjugend nebyla skaut. Byla organizací, která Hitlerovi vychovávala jeho zabijáky. Bylo jim vštěpováno, že jsou nadlidé s právem ovládat jiné, méněcenné rasy jako Čechy, Poláky, Rusy a další a v případě rozkazu je bez váhání vraždit. Tuto skutečnost odhalila i britská tajná služba již před válkou a vydala pro vládu i příslušné varování.

Přesto jsme stále se skutečností ohlupováni lživou propagandou o nevinných německých dětech.

Celou válku byly na rozdíl od českých dětí ty německé dobře živeny a to na náš úkor. My jsme strádali celou válku podvýživou, oni jídlem plýtvali. Přídělový systém na potraviny Němci zavedli tak, aby měli všeho dostatek a Češi strádali. Tak nás plánovitě oslabovali. České děti byly dokonce zavírány do koncentráků a vražděny, ale jako oběti se vytrvale představují děti německé.

Typický příklad pseudohumanismu, který šikovně využívá německá propaganda proti nám.

Proč nikdo například nemluví o tom, jak jsem měl a společně se mnou velká část národa téměř po celou válku k večeři suchý, špatný, nechutný válečný chléb a nic víc. I ten jsme museli shánět na černo, abychom jej vůbec měli. Němečtí kluci zatím odhazovali chléb s máslem na ulicích.

Za pražského povstání to byly právě nevinné německé děti, které zajatým českým bojovníkům vypichovaly oči.

Z energetické podstaty všech výtvorů mysli a ze zákonitosti, kterými se řídí, vyplývá i omezení hlubinné psychologie.

Její metody spočívají v odhalování obsahů podvědomí, které si běžně neuvědomujeme, ale které nás ovlivňují. Jejich zpřístupnění ve vědomí je jistě dobré a potřebné.

Tím, že si je uvědomíme a rozpoznáme, nejsou zdaleka rozpuštěny, ale jejich energie – lépe jako energie existují dále a ovlivňují nás i po jejich uvědomění. Jsme si jich vědomi, ale nemůžeme nejednat pod jejich vlivem. Pokud nedojde k rozpouštění energií, kterými jsou, není ani dosaženo podstatné úlevy od nich neboli vyléčení.

Toto platí o všech systémech, které pracují na základě rozpomenutí se na nepřístupné obsahy našeho podvědomí. Mohou ulevit, ale doufat, že přinesou šťastný život, je falešná naděje. Pokud nás odvádějí z duchovní stezky, jen naše utrpení prodlužují a skutečné štěstí oddalují. Jsou lokavičárou a nikoliv átmavičárou.

Vždy platí, že život v nebožském světě s egem nikdy nemůže být z principu šťastný, protože sama existence ega je zdrojem trvalého neštěstí, nevědomosti, nesvobody a utrpení.

Cesta k trvalému zdraví a štěstí vede átmavičárou a nikoliv lokavičárou. Ač všechny systémy, které nám slibují štěstí a zdraví, mají dílčí dobrý přínos, nikdy nejsou a nemohou být trvalým řešením.

Pokud nás pohltí, přinesou pravý opak toho, co slibují. Jen prodlouží náš život v samsáře.

Neočištěná mysl je vždy více či méně pod vlivem zla. Zlé sklony mysli jednak zahalují rozum a způsobují, že soudí zle a nikoliv dobře. Také si pod jejich vlivem přejeme věci zlé a nikoliv dobré, plníme přání ega a jednáme v rozporu s naším pravým duchovním zájmem.

Za tohoto stavu znečištěné mysli je veškerá myšlenková magie, která se dnes tolik vyučuje v nejrůznějších obměnách, pro náš život skutečnou katastrofou. Nejen nám nepřinese žádaný ráj v nebožském světě, ale jen zesílí síly, které nás poutají do světa bez Boha.

Právě tato nepřítomnost Boha v těchto magických systémech je neklamnou známkou jejich nedostatečnosti a škodlivosti. Bez věčného a trvalého dobra, jímž Bůh je, neexistuje ani jakékoliv trvalé dobro časné.

V podstatě jde jen o pokusy obejít se bez Boha neboli být sám sobě Bohem. To je přesný opak toho, oč máme usilovat: o spojení s Bohem.