Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

To, co teď píši, není teorie, ale zkušenosti z mé práce se šakti, které jsem v průběhu let získal. Postup, který uvádím, je mnohokrát vyzkoušený a je účinný, je-li trvale využíván. Od jednorázového, občasného použití zázraky nelze očekávat.

Nejvyšší centrum božské tvořivé síly člověka se nachází v prostoru nad hlavou. To je podle mne skutečná sahasrára. V ní přebývá šakti ve svém světelném projevu. Duchovní světlo, obdobně jako světlo zevní, má dvojí účinek: světelný a energetický.

1) Duchovní světlo, když je správně využíváme, opravdu nám svítí na duchovní stezku a bezpečně nás po ní vede.

2) Svou energií působí příznivě na dění vnitřního i zevního světa, které je možné jejím vedením v souladu se zákony stvoření, cíleně a vědomě ovlivňovat.

Pro světlo plně platí zákony, které platí pro všechny energie. Kdo je chce mít, musí se věnovat trvale jeho vytváření vedením síly nad hlavu. Nestačí je jednorázově vytvořit, ale je nutné je neustále posilovat přísunem energie, což se děje praxí šakti jógy. Ježíšovo podobenství o moudrých a pošetilých pannách a jejich svítilnách, nás poučuje právě o této pravdě.

Pokud světlo trvale neudržujeme a neposilujeme – to je ono doplňování oleje v lampách – světlo slábne a dokonce zmizí. Pak nezbývá než je znovu vytvořit vyvedením síly vzhůru. Jako vždy je lépe tomu včas předejít, protože ztráta světla vždy představuje možnost nesprávného postupu na stezce. Není jen ztrátou energie, ale i ztrátou vedení světlem.

Proto je soustředění do centra nad hlavou tak důležité. Můžeme se na ně soustřeďovat jako na předmět nebo, což je mnohem účinnější, uvědomovat se v něm, v jeho světle jako vědomí Já jsem.

Když se práci s tímto centrem věnujeme trvale, získáváme schopnost pociťovat, v jakém stavu se právě nachází, zda je „vybité,“ bez síly nebo „nabité,“ plné síly.

Je-li toto centrum plné světla, a je-li jej hojnost, prožíváme jeho sílu a zevní šaktický stav naší bytosti pociťujeme velmi příznivě. Jsme doslova plni síly a pohody.

Spočíváním v takto nabitém centru je velmi účinné. Jednak nás chrání před vlivy světa a zla, jednak nám dává sílu i možnost ovlivňovat zevní dění.

Mnohokrát jsem se přesvědčil, že když na mne nepřátelsky útočí lidé, kteří neovládají své city a chrlí na mne své pokleslé energie, je nejlepší naprosto zevně neodpovídat, ale zůstat pevně a neochvějně soustředěn ve světle a vědomí Já jsem nad hlavou. Jakékoliv popudy se bránit a podobně musíme odmítnout, i když jsou spravedlivé.

Když tak zůstávám doslova nad hlavou a nedám se vyprovokovat k zevní odezvě – a to jakékoliv – útočníci se po chvíli utiší a vše je najednou jakoby kouzlem v pořádku.

Kdybych jakkoliv reagoval, byť i projevy vstřícnosti nebo rozumnou obranou, vždy bych byl v lepším případě odmítnut, v horším případě by byla moje obrana použita proti mně. Kdybych reagoval stejně nepřátelsky, jak jsem napadán, nepochopení a nepřátelství by se jen zesílilo a snad by se vztahy i téměř nenapravitelně zhoršily.

Toto centrum, soustředění na ně, používám i k tomu, aby zevní záležitosti probíhaly správně a hladce. Činím tak i s předstihem. Je lépe a snadnější věci ovlivňovat v dobrém předem než napravovat, co se již pokazilo. Tento způsob je přirozeně možné i využít k léčení nemocí a podobně. Přednostně i ke zlepšení naší praxe, očistě atd.

Dělám to tak, že celou záležitost, osoby, cestu a podobně zvednu do centra nad hlavou, tam je držím a nechám na ně působit světlo a vědomí Já jsem. Tak vyzvednu nahoru do tohoto centra například celou cestu, trať autem, která nás buď čeká, nebo na ní právě vyjíždíme.

Činím tak vždy ve víře v sílu a moc boží a s důvěrou, že ví vše lépe než má osoba, co má či nemá být, co je dobře a co nikoliv. Nenařizujeme šakti, boží síle, ale spolupůsobíme s ní ve vděčnosti a lásce.

V praxi je důležité neustále hlídat, aby nedošlo k vybití centra nad hlavou. Stává se tak při přemíře činností zevních, při oslabení nemocí, ale i vyčerpáním ze společných meditací. Držet jejich úroveň chce opravdu hodně síly a následné vyčerpání je značné. Často při nepříliš vydařených společných meditacích přímo cítím, jak síla klesá přes hlavu dolů a je potřebné velké síly její sestup zastavit. Doslova musím překonávat mrákoty ospalosti, které jsou výsledkem velkého úbytku síly. Odměnou jsou mně posměšky, když mně hlava klesne dolů. Vyčerpanost, kterou po takových výdajích síly prožívám, by mnozí dlouho nevydrželi. V poslední době ji začínají prožívat i ti z přátel, kteří pomáhají s vedením meditací. Rozhodně si v ní nelibují. Načerpat znovu energii, potřebnou k udržení zdraví a činnosti těla vůbec není snadné a také trvá určitý čas.

Ve správné praxi je nejen důležité světlem „nabité“ centrum nad hlavou, ale i jeho přebytek. Teprve jestliže světlo přebývá, může sestupovat dolů a vytvořit tělo světelné. I z tohoto důvodu je nutné neustále olej ve svítilně dolévat.

Kdo toto nezná a nečiní, je nepořádnou a pošetilou pannou a dopadá přesně jako ony. Duchovní zákony nelze ošidit. Kdo si myslí, že ano, šidí sám sebe.

Proč je tato praxe tak účinná? Nejvyšší projevenou božskou energií, mocí, je světlo a jejím nejvyšším centrem odkud působí, je centrum nad hlavou. V tom spočívá tajemství jejího působení.

Duchovní Srdce je centrum neprojevu, ve kterém se stýká s projevem, ale centrum projevu je nad hlavou. I v duchovním světě platí určitá hierarchie nebo chceme-li „dělení moci.“ Jíme ústy a nikoliv mozkem, chceme-li jízdenku na vlak, koupíme ji u pokladny na nádraží a není třeba o ni prosit ministra dopravy. Obdobně čakry, duchovní centra mají každé svou „pravomoc“ i obor činnosti. Je proto dobře vědět, kam se správně obrátit, abychom neusilovali zbytečně a nečekali něco, co v daném centru není.