Deník JV září 2007
Jiří Vacek
V pátek 31. srpna vyrážím sám bez Milušky v 7.00 na Bratislavu. V řízení se střídám s Evou. Jirka a vnučky jedou za námi v závěsu. V odbočce před Bratislavou na Lamač na nás čeká Juraj a Laco a jedeme k paní Liptákové na hody v podobě vynikajícího perkeltu a štrůdlu. Po obědě se trochu prospím a jedeme do centra Živice otevírat meditační místnost. Mají se v ní každý týden scházet zájemci o meditaci. Meditujeme jako vždy 2 hodiny, účast: 28 zájemců.
Večer jsem již silně unaven, spím u Škrabáků, kde je vždy pečlivě o nás postaráno. V sobotu ráno je od 8 – 10 u nich meditace, přijíždějí i mladí se Žandou a Kájou.
Odpoledne je prodej knih a veřejná meditace na Růžinách. Na obě meditace přijíždějí v hojném počtu i nejvěrnější Moraváci, také Hynek, Roman, Sára s Honzíkem a další. Filip Blažek přijíždí dokonce jen na otočku až z Prahy. Účast: 65 meditujících.
Druhý den v neděli ráno po meditaci se mladí vracejí do Prahy. Děti jdou po prázdninách poprvé do školy, tak je musí vypravit. Se Zuzkou a Petrem odjíždíme do Kostolan, dorážíme ještě před obědem a odpoledne již od pěti hodin meditujeme.
Účast je ± 50 lidí – stále někdo přijíždí a odjíždí. Až do středy vede program Zuzka, a to velmi úspěšně. Mám z ní a z dalších vždy velkou radost, jak si dobře vedou a správně vykládají praxi.
Počasí se velmi zhoršilo a místnosti chaty jsou silně prochladlé. Samozřejmě se netopí.
Noc na 2. září - Já jsem a jeho světlo
V noci, ale nikoliv ve spánku jsem měl zážitek „obrovského“ vědomí Já jsem a jeho světla. Slovo „obrovský“ je zcela na místě. Bylo toho obrovská „masa“ a obrovská síla – prostě Bůh. Úžasně silné vědomí Já jsem a stejně úžasné množství a síla jeho světla. Skutečně, jak se říká: nevypověditelné.
Ke konci tohoto zážitku se rozhořela světlem a vědomím prvá čakra, ale naprosto neuvěřitelně. Rozepjala se do koule asi v průměru 2 metrů a žhnula vědomím a světlem.Vědomí a světlo byly stejně silné jako jindy například v 7. čakře nebo v Srdci. V plné síle toto žhnutí jedničky trvalo mnoho hodin a zcela samovolně. I nyní cítím, že „to tam je“, když k čakře přivrátím pozornost.
Dlouho jsem s touto čakrou neměl žádné zkušenosti, nijak ji nepociťoval. Až v poslední době jsem v ní ke svému překvapení prožil vícekrát stejné samádhi jako v 7. čakře, a to včetně blaženosti. Jak píši tyto řádky a přivracím k jedničce pozornost, tak se tato zkušenost oživuje včetně té blaženosti.
Samozřejmě vědomí Já jsem není omezeno na žádnou čakru či prostor, ale pouze zdůrazněno v neomezené rozloze vědomí tak, že vystupuje do popředí v pozornosti.
Středa, 5. září
Denní program a jeho rozvrh je stejný jako vždy. Celkem 5,5 hodin společné meditace. Co se osvědčuje, to se nemění.
Je ráno, prší a od samého rána je vypnutá elektrika. Zapnuli ji až odpoledne před pátou. Nemůžeme si ani přitopit, tak se halím do deky. Pro vodu na kávu musíme do kuchyně, kde mají plynový sporák.
Z procházky za chvíli pro zimu prcháme domů.
Meditace je však vynikající.
Odpoledne jsem před meditací zažertoval: „Nekoukejte na mne tak nadějně. Žádný vtip nebude, až zase zítra“. Na to zvedl Pavel Dymanus ruku: „Prosím, já bych jeden věděl“. Netuše, co přijde, jsem svolil: „Tak sem s ním“. A Pavel spustil: „Pan Vacek šel na ryby a chytil zlatou rybku. Prohlédl si ji a hodil zpět do vody. Rybka vystrčí z vody hlavu a ptá se: „A co ta tři přání?“ Pan Vacek: „A co by si rybička přála?“ Popularita Vacka zřejmě stoupá. Neklamnou známkou je, že se začínají objevovat na něj již i vtipy.
Několik postřehů
Spása není osobní sobectví, ale návrat k Bohu, od kterého jsme odpadli.
Každý chce spasit celý svět i druhé, ale neumí ani spasit sebe.
Spása druhých je oblíbenou záminkou, proč neusilovat o spásu vlastní.
Kdo nás odrazuje od spásy, ten nás odrazuje od Boha. Není proto z Boha, ale jeho nepřítel.
Máme individualitu, ale nejsme pouze individualitou.
Plnění boží vůle nezávisí ani tak na tom, co děláme, ale na tom, jak to děláme, v jakém postoji.
Mistři a písma tvrdí, že vědomí, pozorovatel, který pozoruje mysl, je Bůh. Proto platí: uvědomíme-li se jako vědomí pozorující mysl tělo a svět sjednocujeme se s Bohem.
Každé vítězství zla je velkou prohrou těch, kteří je prosadili. Stane se jim podle skutků jejich.
Není třeba hledat boží vůli, je třeba ji nechat bez překážení působit.
V jasném světle je špína lépe vidět. Proto miluje tmu a nenávidí světlo.
Čím jasněji září světlo, tím víc jsou vidět stíny, které vrhají překážky jeho šíření.
V hmotném, od Boha odpadlém světě ani nejvyšší mistři a spasitelé nemohou žít plně božsky. Omezení daná hmotou se vztahují i na ně, na jejich hmotnou stránku.
Ekonomické problémy jsou důsledkem zla z charakterových nedostatků a je proto je možné odstranit pouze změnou charakteru k lepšímu - nijak jinak.
SMS, 8.9.2007
Milý pan Vacek,
Meditovala som s vami so skupinou v Kostolanoch. Bola to lahká a samovolná meditacia. Ďakujem.
Mária Liptáková
SMS, 9.9.2007
Přejeme krásný den s Bohem. Pavel Kubeš nám dovezl prašad z Kostolan a bylo to opravdové světelné oživení. Pouhý dotek prašadu rozzářil vědomí. Mysl utichla a zbyl jen Bůh, věčně přítomné vědomí Já jsem. Obětujete se za nás, trpíte za nás, a to vše díky vaší lásce k Bohu. Jste nám, maličkým, vzorem. Děkujeme Bohu, že proměnil Jiřího Vacka v sebe a teď na nás září. Děkujeme všem, kteří vám pomáhají.
Sára a Honza
9.9.2007
Jestliže nás Ramana Maháriši učí, že máme zasahovat do záležitostí světa, jak jen je nejméně možné, platí toto poučení i o zachraňování druhých. Vždy jde o zásahy do jejich karmy neboli do zákona příčin a následků, což je velmi sporné, jak praví Bhagavad gíta: „Karma druhých je plná nebezpečí“. Proč? Protože je vesmírnou spravedlností.
Poděkování panu Vackovi, 5.9.2007
Vážený pane Vacku,
Z celého srdce Vám děkuji za to, že jste mi otevřel oči a srdce. Děkuji Vám za všechno, co pro nás hledající děláte. Slovy se nedá vyjádřit mé poděkování. Přeji Vám hodně zdraví, síly a lásky. Vlastně Vám přeji vše nejlepší.
S pozdravem
Miroslav Biedrawa