Co v nás miluje druhé, je Bůh
Jiří Vacek
To, co v nás miluje druhé, je sám Bůh, který je láska. Takto miluje v druhých sám sebe. Jelikož žijeme v nevědomosti jak o Bohu, tak i o sobě, zaměňujeme sebe i druhé za naše osobnosti. Ty se nacházejí ve stavu nevědomosti a v egu, a proto lásku, která je sama o sobě božská, vztahujeme k nebožskému. Z toho pak povstávají veškerá nedorozumění v lásce a následné utrpení.
Láska není jen cit, ale i mocná síla, která dokáže skutečné divy, pokud je vedena správně. Je mocnou přitažlivou silou, která svou touhou po předmětu své lásky jej skutečně přitahuje. S čím nás svazuje a co nás přitahuje, je dáno tím, co milujeme.
Každému tak jeho láska a touha přináší buď blaženost a štěstí nebo utrpení a neštěstí v souladu s tím, co miluje. Jedna a ta samá láska vedená nevědomostí se stává silou odstředivou nebo dostředivou podle toho, co milujeme.
Z toho je zřejmé, jak důležité je vědomě svou lásku, její zaměření řídit a nemilovat věci ega a světa bez Boha. Jinak nás čeká nejen jedno zklamání za druhým, ale co je daleko horší, nové zrody v nebožském světě. Láska a její touhy skutečně přesahují z jednoho vtělení do druhého. Nenaplněné touhy a lásky v lidských vztazích v jednom vtělení se snaží naplnit ve vtělení novém, ale samozřejmě opět marně. Tak procházíme jedním zklamáním za druhým, dokud neprohlédneme.