Co jsme
Jiří Vacek
Jestliže existuje jedna jediná Skutečnost, pak je zřejmé, že i my jsme v ní zahrnuti. Z pohledu stvoření se na ní podílíme svou stvořenou osobností. V současném stavu svým tělem a myslí. Neprojevená část naší bytosti se podílí na nejvyšší Skutečnosti svým vědomím Já jsem.
Z tohoto pohledu nejsme celou nejvyšší Skutečností, nejsme s ní totožní, ale ani od ní oddělení, ale existujeme ve spojení s ní.
Nejsme proto, jako stvořené bytosti, jedinými, kdo existuje, což je základ tvrzení solipsismu, které není správné. Pokud některé výroky sklouzávají a dají se brát jako prohlašování solipsismu, nejsou z pohledu stvořených bytostí pravdivé.
Druhým extrémem je dualismus, který nevidí spojení stvoření, světa a jeho bytostí s nejvyšší Skutečností.
Svět není od Boha, nejvyšší Skutečnosti oddělen, ale je pouze od ní rozlišen. Je s ní spojen. Tímto spojovacím prvkem je vědomí Já jsem jako sebe si vědomé vědomí, které si svět uvědomuje.
Přesně vzato, nejsme nejvyšší Skutečností ve smyslu plné totožnosti s ní ani nejsme jediným existujícím jsoucnem. Jsme v něm pouze zahrnuti, ale nevědomě a naším úkolem je si tuto rozlišenou jednotu s nejvyšším uvědomit a žít s ní v souladu.
V praxi tak činíme plněním přikázání lásky k Bohu, k našim bližním i k sobě a poznáváním naší podstaty, kterou je vědomí Já jsem. To nás vrací tam, odkud jsme odešli, do našeho původního stavu stvoření.
Podaný názor potvrzuje i mistr advaity Ramana Maháriši, když mluví o zákonu karmické odplaty, který ustanovil sám Bůh a který platí pro vše stvořené.
Jiný mistr říká: „Neustále spočívám u nohou toho, jehož milostí jsem s ním sjednocen“. Nikoliv solipsismus ani totožnost s Nejvyšším, ale rozlišená jednota.