Co je mysl
Jiří Vacek
Když říkáme: nejsme mysl, neříkáme nic jiného, než že nejsme jakýmkoliv výtvorem myslícího principu.
Základ mysli, myslící princip sám rovněž není tím, co vytváří. Není jakoukoliv myšlenkou, citem a podobně.
Chápejme jasně, to, čemu běžně říkáme mysl – jednotlivé myšlenky, city a představy, jsou jen výtvory mysli, myslícího principu a nikoliv mysl sama.
Myslící princip, pravá mysl je sama schopnost myslet, cítit, představovat si a také pamatovat si neboli paměť.
Mysl může být činná nebo nečinná, v klidu nebo v činnosti, ale je zde stále. Nemůže nebýt, ale existuje v neprojeveném stavu stále.
To, co se mění, jsou stavy mysli – klid a pohyb, nevědomost a poznání a jednotlivé výtvory. Ty vznikají, trvají a zanikají.
To, co mysl oživuje, je samo vědomí, jehož schopností, nástrojem je.
Mysl sama je podstatně božská. Není na ní nic nebožského nebo zlého, ale může upadnout do moci sil zla a nevědomosti.
Zlé jsou pouze některé její výtvory – například city jako nenávist. Zlá je také nevědomost mysli, která nás udržuje v nesvobodě a utrpení. To není vina mysli, ale naše. My ji nesprávně a nevědomě používáme. Jsme to my, kteří v mysli pěstujeme zlo a nevědomost a proto se znesvobodňujeme a trpíme.
Naším cílem není proto zničit mysl, ale očistit ji od všeho zlého a zbavit ji její nevědomosti a vrátit Bohu.
Mysl, její výtvory nemohou být také našimi pány, nesmějí nás bez rozlišení ovládat, protože ony, zejména city nerozlišují. My musíme vládnout mysli, to jest používat ji pro dobro své i druhých a hlavně pro návrat k Bohu. To zahrnuje:
- Schopnost vědomého, soustředěného myšlení.
- Rozlišování obsahů mysli na spásné a nespásné.
- Rozpouštění všeho zlého a všeho, co nevede k Bohu.
- Schopnost zastavit dočasně činnost mysli tak, aby nerušila soustředění na Boha bez myšlenek.
- Nesmíme se s výtvory mysli ztotožňovat, ale vždy je pozorovat jako ne-já.
Velkým omylem je také považovat mysl za ego. Mysl je původní božská inteligence, která se může dočasně nacházet ve stavu ega, ale podstatně egem není.
Egem se stává, přesně řečeno, do stavu ega upadá tehdy, když ztratíme vědomí svého pravého Já a začneme se ztotožňovat s ne-já, s výtvory vlastní mysli a s tělem.
Naším cílem není mysl zničit ani to není možné. Máme ji očistit a obrátit k Bohu a nakonec mu ji vrátit v pokoře a postoji: „Buď vůle Tvá.“
Tak se mysl lidská vrací zpět k Bohu a spojuje se s jeho božskou myslí, jejíž je částí a to i ve stavu ega a nevědomosti, ale nevědomě.
Ovládnutí mysli a její návrat Bohu vyžaduje:
- Rozpuštění všech výtvorů mysli, které nás odvádějí od Boha.
- Rozpuštění ega.
- Poznání našeho pravého Já, vědomí Já jsem.
- Plnou odevzdanost do Boha v hluboké pokoře a v postoji „Buď vůle tvá“.
- Pochopení energetické podstaty mysli a její používání v souladu se zákony, kterými se energie řídí. Pokud tyto zákony neuznáváme a neřídíme se jimi, nikdy nemůžeme mysl ovládnout.
- Pro správné myšlení je důležité znát jeho zásady, logiku, ale i jeho omezení.
Logický závěr není vždy nutně i správný, tj. pravdivý. Správnost našeho myšlení stojí a padá se správností předpokladů, ze kterých vychází. Pokud jsou výchozí předpoklady našeho myšlení chybné ani nejsprávnější myšlení se nedobere pravdy.
Například logickým předpokladem, kterým dříve byla prokázána pravda, že Země není koule, bylo tvrzení: „Nikdo (protinožci) nemůže chodit hlavou dolů, protože by ze Země spadl. Nikdo přece nemůže chodit po stropě. To je nesmysl.“
Jak je zřejmé, logická správnost není vždy totéž, co skutečnost a pravda.