Co by měl každý hledající Pravdu dobře vědět
Jiří Vacek
Základní a zásadní poučení, kterým se řídí všechny pravé stezky k Bohu
Všechna náboženství se shodují, že náš svět je nedokonalý, nebožský až zlý. Sestoupili jsme do něho, protože jsme odpadli od Boha. Proto je zákonitě převážně světem bytostí nevědomých, o Boha nedbajících až zlých. I když zlo jako princip neexistuje, existují a působí v našem světě síly Bohu nepřátelské, odstředivé až zlé. Podstatou těchto sil je tvořivá moc lidské mysli.
Jako existují síly odstředivé a zlé, existují i síly dobré a dostředivé, které nás vracejí zpět k Bohu. Jsou to vše opět tvořivé síly lidské mysli.
Síly zlé a dobré, odstředivé a dostředivé, jejich střety, určují dějiny lidstva i osudy jednotlivých bytostí v souladu se zákonem karmické spravedlnosti, který je zákonem příčiny a následku. Na východě jej znají jako zákon karmický. Ten vrací každému to, co silami své mysli vytvořil. Vždy platí: za dobro dobro, za zlo zlo, za lásku láska a za úsilí, které nás vrací k Bohu vysvobození z nebožského světa a návrat do světa božského. Nežijeme jen tento život, ale rodíme se znovu a znovu do světa, který odpovídá našemu poznání nebo nevědomosti a silám zla nebo dobra, které jsme svou myslí vytvořili.
Tvůrci a nositeli těchto sil jsou sami lidé. Ty síly, které v nich právě převládají, určují plně jejich myšlení i zevní chování. Na našem světě není nikdo naprosto zlý ani dobrý, ale působením svého poznání nebo nevědomosti chová síly zlé i dobré, dostředivé i odstředivé a to v různé síle a čase.
V současné době ve svém životě každý sklízí to, co si v minulosti vytvořil. Náš současný osud je výsledkem sil vytvořených naší myslí v minulosti. Současně právě teď svým myšlením si připravujeme svůj příští osud. Kdo myslí ve zlu, bude mít zlý osud. Kdo myslí v dobru, bude mít osud dobrý.
Kdo věnuje svou mysl cele v lásce Bohu, vrátí se zpět do božského světa. To je spása, vysvobození, které je cílem všech pravých náboženství.
Svět, náš nebožský svět, není nic jiného než toto: je neustále se měnícím výtvorem duševních sil všech lidí v souladu se zákony:
1) Jaká karma jako výsledek vytvořených sil jejich myslí se právě uskutečňuje
2) Jaké síly právě lidé vytvářejí
Účinnost tvořivých duševních sil je dána jak jejich velikostí, tak náplní – dobrem či zlem. Větší, silnější síly vždy vítězí. Není to tak, že by dobro a pravda vítězily vždy nad zlem a lží. Jsou-li síly zla a lži silnější, vítězí ony. Jejich vítězství ve světě i v jedinci lze odstranit pouze vytvořením převahy sil dobra a pravdy a nijak jinak.
Kdo chce uniknout z moci skutečných sil zla a nevědomosti, musí správně pochopit zákonitost, která byla vysvětlena a která řídí osud lidstva i jedinců a myslet a jednat s ní v souladu.
To znamená na prvém místě očistit svou mysl od všeho zlého a Bohu v nás vzdalujícího a neustále vytvářet síly opačné myšlením v dobru a obracením se k Bohu. Nemáme naději na nic jiného než na to, co tvořivou silou své mysli neustále vytváříme.
Všechny cesty k Bohu, mají-li být opravdu účinné, musí tyto požadavky trvale splňovat. Proto je očista mysli od všeho zlého a Bohu nás vzdalujícího základním a rozhodujícím požadavkem všech cest, pokud mají účinně vést k Bohu. Bez ní jsou všechny stezky k Bohu neúčinné prostě proto, že Bůh je láska a dobro a pokud je obě nemáme ve své mysli, Bůh v nás nemůže působit. Marně a navíc ke své škodě se každý snaží, kdo nečistí svou mysl.
Souhlasné síly se navzájem posilují: zlo posiluje zlo, odpor k Bohu se spojuje ke zmaření úsilí, které nás vrací zpět k Bohu. Proto jsou v našem světě, kde převládají zlé duševní síly, které směřují pryč od Boha, vždy jimi napadáni lidé, kteří se snaží očistit se od zla a vracejí se k Bohu. To se týká jednotlivců i celých duchovních skupin. Výsledkem působení těchto sil v křesťanství jsou ve jménu Boha a obracení na jedinou správnou víru celé vyvražděné národy, křížové výpravy, upalovaní kacíři jako byl Hus a valdenští a mnozí další.
V dnešní době se toto zlo zmocnilo části islámské společnosti. Tito fanatici dělají dnes přesně to, co křesťané ještě v nedávné minulosti.
I naše duchovní společenství, které se ubírá k Bohu stezkou poznání sebe na základě učení Ramany Mahárišiho, je od svého vzniku v devadesátých letech zákonitě cílem těchto útoků. Přicházejí zevně, ale i ze společenství samého. Ač jejich působení je zlé – nedostatek pokory, přátelství, neúcta k druhým až nesnášenlivost, přece se maskuje vždy dobrem.
Z jejich projevů je zřejmé, že žádné dobro nepřinášejí. Příčina je vždy jediná. Nedostatečná očista mysli. Po celou dobu jsem se snažil držet společenství jednotné a pohromadě, ale síly odstředivé si vícekrát prosadily své. My od samého začátku zůstáváme věrni učení o Bohu Já jsem, které je obsaženo v učení všech zakladatelů náboženství jako byl Ježíš, Mojžíš, Buddha. Učí je védy a Upanišady. V naší době byl učitelem stezky k Bohu poznáním Sebe indický mistr Ramana Maháriši. Proto čerpáme z něho a provádíme praxi, která vede k poznání našeho pravého, božského Já, které je vědomím Já jsem. Děje se tak pomocí zkoumání Sebe vnitřní otázkou: „Kdo jsem, co jest mé Já?“, což se nazývá átmavičárou.
Kdo četl dobře s otevřenou myslí předchozí stránky, vidí jasně, jaké plody tato duchovní škola přináší těm, kteří ji správně a vytrvale provádějí. Rozdělení nás sice početně oslabují, ale na účinnosti naší stezky nic nemění. V tomto směru vždy platí: „Strom se pozná vždy podle ovoce, které nese“.
Pokud někdo toto ovoce nevidí, je to proto, že je pro vládu odstředivých sil ve své mysli vidět nemůže. I ti, kteří vedou skupiny, které se od nás oddělily, získali svůj základ v naší škole a na Morávce. Právě na ní jsem se ptal člena jedné takové skupiny, jakou praxi provádějí. Odpověď zněla: „Pane Vacku, přesně tu samou, jakou učíte i vy“. Proč se museli od nás oddělit, je zřejmé. Byly za tím ryze osobní zájmy.
Zlé síly popírají svou moc a dokonce tvrdí, že neexistují. To, že nejen existují, ale dokážou ovládat miliony lidí, je jasně vidět na příkladech nacismu a komunismu. Známé heslo: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“, právě tuto jejich moc dokazuje. Opakovaná lež se nestává nikdy pravdou, ale neustálým opakováním ovládne mysli těch, kteří ji přijímají a myslí s ní v souladu. Prohraná válka a Němci bojující do poslední minuty je až příliš názorným příkladem, jakou moc tvořivé síly zla mají. Stejnou moc mají samozřejmě i síly dobré, pokud jsou vědomě a vytrvale pěstovány.
Proto naprosto nestačí prohlásit pravdu jednou v přesvědčení, že zvítězí, protože je pravdou. Je nutné ji hlásat neustále, aby ji všichni slyšeli, pochopili a žili s ní v souladu. Jen silná pravda opravdu vítězí.
Pochopení této zákonitosti tvořivé moci našich myšlenek, citů a představ, její přijetí a myšlení s ní v souladu tak, aby síla naší mysli vytvářela náš příští dobrý osud a přiváděla nás k Bohu, je jednou účinnou praxí, která nás osvobozuje z moci zla a vrací zpět k Bohu. Je v moci každého, aby ji nastoupil. Nemůžeme nemyslet, mysleme proto v dobru, v lásce a na Boha.