Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Cíl mistrova i žákova snažení je společný a jediný: aby žák dosáhl mistrovství neboli poznání sebe a plný návrat k Bohu.

Samo uctívání mistra cílem není, ač mu za jeho činnost náleží velké poděkování a vděčnost. Obdobu působení mistra nalezneme například ve sportu. Trenérovým úkolem je vést své svěřence k úspěchu ve sportu a nikoliv uctívání trenéra, ač si určitě za svou práci poděkování a úctu zaslouží. Budování slávy trenéra rozhodně není smyslem jeho postavení.

Často jsme však svědky nepochopení úlohy mistra a jeho uctívání se stává samoúčelné. Žáci se mnohdy více než praxi dosažení poznání věnují vytváření kultu mistra. Dokonce se chovají k těm, kteří pod vedením mistra skutečně usilují o dosažení, nepřátelsky. Vůbec nepřipouštějí, že by pravý žák mistra mohl dosáhnout s jeho pomocí poznání, jaké má mistr. Zapomínají, že i mistr byl žákem, když začínal se stezkou.

Tak vznikají neomylné skupiny vyvolených, jejichž cílem není duchovní praxe a samo dosažení, ale vytváření nepravých kultů, které tvoří skupiny nevědomých a neduchovních hledajících. Jejich podstatou je nesprávný vztah k mistrovi a k jeho poslání. Přivlastňují si mistra a na svém žákovství vytvářejí svou falešnou duchovnost. Ta je založena na svém špatném chápání žákovství z pouhé příslušnosti k mistrovi a nikoliv na skutečném duchovním pokroku pod vedením mistra.

Ke každému, kdo dosáhne pod vedením mistra vlastní pokrok, se chovají odmítavě. Nepřipouštějí možnost, že by někdo kromě mistra mohl být také mistrem, ač právě toto - vychovávát mistry, je nejvyšším posláním mistra. Je smyslem jeho snažení a dokonce i existence.

Ve skupině, kde vládnou uvedené nepravé názory skutečný vnitřní život zaniká.

Příliv Ducha zejména po odchodu mistra z těla ustává a skupiny se zmocňují duchovní ega ve svůj osobní prospěch. Dokonce si přisvojují práva posuzovat, kdo je skutečným mistrovým žákem a kdo nikoliv.

Mistr je opravdu z duchovního, vnitřního pohledu Bůh, protože žije vědomím Já jsem a proto mu náleží naše úcta i poděkování. To však naprosto neznamená, že takto jeho chápaná role je správná a že nikdo jiný není mistrem a dokonce ani jím být nemůže.

Takový přístup naprosto umrtvuje duchovní život těch, kteří takto myslí a navíc brání ve skutečném pokroku opravdovým hledajícím. Taková skupina pak vydává zcela nesmyslná a neduchovní prohlášení, ve kterých si přivlastňuje vyvolenost, bez jakéhokoliv oprávnění. Dokonce pak vydávají prohlášení, že aby byl někdo mistrem, musí být nejméně 50 let mrtev.

Pravým žákem není ten, kdo mistra pouze nevědomě uctívá, ale pouze ten, kdo mistrovo učení uvádí ze všech svých sil do svého života. Nikdo jiný jím není.

Ten, kdo mistrovo učení nenaplňuje denní praxí, jeho žákem není. Naproti tomu ten, kdo mistrovo učení naplňuje ve svém životě, je jedině jeho pravým žákem i když se nezapojuje do houfu jeho nepravých uctívatelů.

Vždy platí: „Podle skutků poznáte je.“ Zde jsou těmi skutky duchovní praxe a pokrok. Nic jiného jimi není.