Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Bible, zejména Nový zákon je obrovskou pokladnicí duchovní moudrosti. Nalezneme v ní popsanou nejen celou stezku, ale i poučení o tom, co je mistr, jak se máme k němu chovat a jaké jsou základní prohřešky ve vztahu k mistrovi. Nalezneme tam dokonce i poučení, co se odehrává v každé duchovní skupině, čím je ohrožována a naopak, co skupinu posiluje a utužuje.

Má to ovšem háček a hned dva: podání je nesystematické. Poučení jsou roztroušena v celém textu  a nikoliv podána pedagogicky a uceleně. Také jsou ukryta. Bible často nehovoří jasnou řečí, ale pomocí symbolů. Její pravdy jsou také vtěleny do líčení Ježíšova života a mnohý čtenář ani nepostřehne, že nejde  o zevní životopis, ale o obecně platná poučení o duchovním životě, která platí bez rozdílů náboženské víry. Pro opravdové hledající jsou důležitá zejména poučení pro vztah k mistrovi a chování ve skupině.

Pro upřímného hledajícího je důkladné pochopení podstaty mistrovství, důležitosti mistra a správného chování k němu naprosto zásadní. Vždy by měl mít na mysli, že bez mistra nemůže dosáhnout poznání a tím méně vysvobození. Zdar jeho stezky je proto podstatně závislý na tom, zda získá mistra, přesně řečeno, jeho pomoc nebo nikoliv.

Mnoho hledajících si není této pravdy vědomo. Nechápou, co pro ně získání mistrovy pomoci znamná ani co mistr je a proto se k němu ke své obrovské škodě chovají nesprávně. Výsledkem je, že jim mistr nemůže pomoci a ani nemá pro ně samé důvod jim pomáhat.

Každá pomoc, kterou mistr poskytne jej něco stojí a zbytečně se namáhat tam, kde je jeho pomoc promarněná, nemá smysl.

Právě zde  se nejvíc chybuje. Mnozí ani nemají potuchy, co mistra pomoc žáků stojí a navíc se domnívají, že na ni mají automaticky nárok a to bez jakýchkoli závazků na jejich straně. Ani je nenapadne, že s přijetím pomoci přijímají i závazek vzájemnosti pomáhat mistrovi. Jejich chování je názorným příkladem duchovního sobectví neboli  projevem moci silného ega nad nimi.

I v naší skupině někteří těmto zlům propadají a zdůrazněme ke své škodě a sami se tak vyřazují z pomoci mistra.

Někteří hledající mistra zrazují, přidávají se k jeho nepřátelům. To jsou oni evangeličtí Jidášové. Jiní zapírají mistra před lidmi jako Petr. Další jej znevažují přesně podle Ramdase: přílišná blízkost budí neúctu.

Všichni jmenovaní svým chováním odhalují svou duchovní nedostatečnost. Ta spočívá v malé nebo dokonce žádné lásce k Bohu a touze po opětném sjednocení s ním a ve velké moci nevědomosti a zla v nich, které jim vládnou.

Důkaz? Mistr a Bůh nejosu dva, ale jedno: Mistr je Bůh. Není osoba, zevní učitel, ale neviditelné avšak skutečné a mocné vědomí Já jsem.

Proto kdo zrazuje mistra, zrazuje Boha.

Kdo zapírá mistra před lidmi, zapírá svou příslušnost k Bohu.

Kdo nechová úctu a lásku k mistrovi, nechová ji ani k Bohu.

Taková je pravda.

Mistr je posel boží, je vyslanec Boha, je milost boží, která se nabízí těm, kteří se chtějí vrátit do svého domova v Bohu.

Kdo touží po Bohu, ten musí mít mistra, milost boží, pomoc samotného Boha, aby na stezce uspěl. Může snad bytost odpadlá od Boha se navrátit k Bohu svou  vlastní silou a dovedností, když se nachází ve stavu pádu ovládaná vlastním zlem a nevědomostí?

Jak může chtít dosáhnout Boha bez jeho souhlasu a pomoci, kráčet stezkou k Bohu bez Boha, bez jeho milosti a pomoci, kterou mistr je? Již sám tento postoj je smrtelným hříchem proti duchu stezky, pýchou: „Já to dokážu sám, nepotřebuji k tomu ani Boha, ani pomoc boží skrze mistra“.

Bez mistra ještě nikdo nikdy Boha nedosáhl právě proto, že mistr je Duch boží, Bůh sám, který nás skrze osobu mistra vede k sobě zpět.

Největší starostí upřímného hledajícího je proto nalézt mistra, získat svou opravdovostí jeho přízeň a tím i pomoc, která rozhoduje, jestli na stezce uspěje nebo ne.

Je dobře, když ego hledajícího tuto pravdu zaslechne a vlivem svých karmických zásluh je mu dovoleno se k mistrovi přiblížit, ale tím zdaleka nemá vyhráno.

Pokud usoudí, že mistr je jen něco jako automat na poskytování duchovní pomoci, že mistr je duchovní kráva, kterou může jen dojit, jak chce, kdy chce a kolik chce, dříve či později skončí jako Jidáš či Petr.

Síly nepřátelské Bohu jej záhy před mistrem „zachrání“. Vyvine se v něm neúcta k mistrovi: přílišná blízkost ji plodí. Je přece jako my! Zamění ve svém materialismu mistra za osobu, která mistrem není, ale je nositelm mistrovského ducha.

Kdo nechová k mistrovi opravdovou lásku stejně jako k Bohu, není k němu přátelský a nezachovává pravidla, kterými se vztah žák – mistr řídí, nic nedocílí.

K mému obrovskému úžasu mnoho hledajících nejen nemá ani tušení, že taková pravidla existují, ale dokonce si myslí, že ve vztahu k mistrovi mají úplnou volnost, že si mohou dělat vše, co si usmyslí. To sice mohou, ale nikoliv bez násůedků. Když jejich chování překročí určité meze, je jim mistr – průchod milosti uzavřen. Následky pro praxi takového hledajícího jsou katastrofální. Pokud se velmi rychle nevzpamatuje a nezapláče nad sebou, je ztracen jako Jidáš. Poučení, která nám evangelia přinášejí o vztahu žáků k mistrovi, jsou velmi závažná. To není historie, ale rady na stezku pro upřímné hledající. Jan nebyl miláčkem Páně z nějakých nerozumových pohnutek, ale pro svo lásku. Kdo nemiluje mistra, nemiluje ani Boha a proto mistra dříve či později ztratí a Boha nikdy nedosáhne. Odmítl jej ve svém mistrovi.

Jedním ze závazků a povinností žáka je bránit mistra proti napadení. Jestliže žák 15 let přijímá pomoc mistra, který jej doslova zachraňuje z moci sil zla a žák pak odmítne vzít pár napínáčků a připíchnout na nástěnku obranu mistra od jeho přátel, je to katastrofa. Ne pro mistra, ale pro žáka. Sám mistra nebrání, ale jiným v jeho obraně brání. Totéž platí pro ty, kteří se odmítli podepsat pod obranu mistra, ale vysedávají dál na našich meditacích a seminářích a doslova kradou pomoc, kterou si nezaslouží. Brát? Ano, neomezeně a bez toho sám něco dát. Ošklivější ego se jen těžko hledá. Navíc pyšné na svou spravedlnost a nestrannost.

Jiní se na naší skupině doslova přiživují. Jezdí na ně lovit zákazníky pro své podnikání a odvádějí tak účastníky od práce na sobě. Místo átmavičáry jim podstrkují lokavičáru a s ní příslib ráje bez Boha, ve světě od něho odpadlém. Za naši velkorysost, s jakou je na našich setkáních trpíme, se nám odvděčují tím, že nás pomlouvají a naše snahy zlehčují.

Bylo a stále jich je mnoho. Jsou to jen duchovní příživníci.

Jestliže někteří hledající nejsou ochotni a schopni přepsat ani za několik měsíců poučení, která se jim na meditacích a seminářích dostala, pak to je velká neúcta k mistrovi a známka toho, že si necení osvobozující nauky a neváží si milosti, které se jim dostalo.

Žák není pouze povinen bránit mistra, ale i pomáhat mu v jeho práci a tím alespoň poněkud splatit dluh za jeho pomoc. I kdyby pomáhali sebe víc, nikdy jej splatit plně nemohou. Pokud si myslí něco jiného, že mistrovi nic nedluží nebo mu svůj dluh splatili, jde jen o pýchu ega a o nic jiného.

Jestliže šíříme nejhodnotnější duchovní literaturu, jaká existuje, zaslouží si tato velká a namáhavá práce ocenění. Místo toho se někteří duchovní materialisté dívají na nás jako na obchodníky. Naše skutečné pohnutky jsme dokazovali asi od roku 1957, kdy jsem do republiky dostával z ciziny duchovní literaturu, která tehdy byla nejen komunisty zakázána, ale její rozšiřování bylo trestáno vězením. Tu jsem překládal a vydával jako strojopisy. To vše při normálním zaměstnání s jediným ziskem: strachem z uvěznění na mnoho let mého i těch, kteří mně pomáhali.

V této práci pokračujeme dodnes i když se i v ní nutně uplatňují ekonomická hlediska: Pokud se náklady vložené do vydávání nevrátí, není možné v něm pokračovat.

V této práci nám někteří přátelé pomáhají a splácejí tak závazek, který na sebe bere každý, kdo čerpá z této literatury, ale hlavně i mistrovu pomoc.

Je proto zarážející, když někdo ve skupině bez našeho vědomí za našimi zády rozšiřuje knihy, které nabízíme i my.

Ještě podivnější je, když je takto rozšiřována mezi našimi přáteli knížka a mně se dostane do ruky jako poslední. Ač její překladatel se hlásí ke mně jako ke svému mistrovi, nikde v knize o mistrovi není jediná zmínka, natož nějaké poděkování. Autor se ani nezmiňuje, že existuje nějaká naše škola meditace a že je jejím členem a praktikem. Chybí jakákoliv zmínka o nabídce naší literatury. Jako vydavatel je uvedena meditační skupina v jednom městě. To mohou být třeba i tomášovci nebo buddhisté.

Shrnuto: Kniha je zřetelným případem zapření nejen mistra, ale i nauky a celé naší skupiny. Je jakýmsi podivným a pokřiveným způsobem prezentace vlastního ega.

Ač na prvý pohled taková snaha může vypadat ušlechtile, z důvodů, které byly jasně vyloženy, ušlechtilá vůbec není. Jsou v ní pečlivě zakryty sklony ega, jedno zda jednoho nebo více, „osamostatnit se, udělat se pro sebe“. Tím „sebe“ dobře rozumějme, je ego.

V naší skupině překládá i Martin Tomeš. Děje se tak po společné domluvě a ve spolupráci s námi a jako činnost celé naší skupiny bez jakéhokoliv skrývání toho, kdo kam a ke komu patří. Má z toho prospěch celá skupina i on osobně. Je mě záhadou, proč to s jinými nejde také, proč tak zdůrazňují samostatnost svého ega, když by je měli rozpouštět.

Všechny tyto neblahé jevy, které jsem jmenoval a určitě by se našli i další, jsou jen projevy ega, které je ovládáno nevědomostí a zlými sklony mysli, které je velmi bedlivě chrání před vlivem mistra a Boha.

Místo, aby hledali na prvém místě Království nebeské, hledají království ega a pevně doufají, že jim poskytne ráj v nebožském světě. Nemají jinou naději než vracet se sem na zem bez Boha a trpět, dokud „nezplatí do posledního haléře“.

Proto je všechny, kteří se takto chovají, prosím: zůstaňte doma. Nechoďte mezi nás, protože mezi nás nepatříte. Nekažte naše úsilí svým myšlením v nevědomosti a ve zlu. Zatěžujete nás jen svými negacemi, kterých se nechcete zbavit, ale které si pečlivě pěstujete. Vy nechcete rozpustit ego a opětné jsednocení s Bohem.

Naopak vždy rádi mezi sebou přivítáme ty, kteří s upřímným srdcem touží po Bohu a ze všech svých sil a v plné pokoře se snaží o jeho dosažení. Je nám jedno, zda jsou křesťané, jógíni, buddhisté, židé nebo z jiných směrů. To, co oceňujeme je láska a touha po Bohu a snášenlivost. Nikoliv ovšem ke zlu. Ta není dobrem, ale zlem.