Cesta vedoucí k vysvobození
Jiří Vacek
Návrat k Bohu a vysvobození ze světa je návratem do původního božského stavu vědomí i mysli.
Základ praxe: být si neustále vědom sám sebe v sebe si vědomém vědomí i jako pozorovatele, který není ničím, co pozoruje.
Nesvoboda je nevědomé pohlcení vědomí světem, tělem a myslí.
Vysvobození je vysvobozením vědomí z nevědomého pohlcení v uvědomovaném světě, těle a mysli.
Čemu věnuje vědomí pozornost, to vytváří, posiluje, oživuje až do úplného ztotožnění.
Od čeho vědomí pozornost odtahuje, to zeslabuje až do úplného rozpuštění.
Vědomým a vytrvalým využíváním tvořivé moci vědomí moudří dosahují poznání a vysvobození.
Nevědomý člověk, který svou pozornost neřídí, se stává obětí a otrokem síly pozornosti vlastního vědomí.
Přivrácením pozornosti k pozorovanému až do úplného pohlcení a ztotožnění s ním jsme ztratili vědomí sama sebe, vědomí, že jsme ryzí, svobodné a neomezené vědomí.
Vědomí sebe získáme obrácením pozornosti na sebe, na vědomí jsem, existuji a vím, že jsem.
Nejsem ničím, co mohu pozorovat, ale vědomí, které vše pozoruje. Vytrvalým obracením pozornosti na vědomí pozorovatele v tomto duchu se uvědomujeme jako pozorovatel, který je rozdílný od všeho, co pozoruje.
Pozorovatel si nejen uvědomuje vše, co pozoruje, včetně prázdnoty, ale i sama sebe, svou sebe si vědomou existenci.
Vytrvalé spočívání v ryzím, neomezeném vědomí Já jsem je základem stezky k vysvobození od začátku až do konce. Není ničím nahraditelná. Je prvou a nejpřednější podmínkou vysvobození z nebožského světa.
Druhou podmínkou vysvobození je rozpuštění všech vásan, tvořivých sil mysli, které nás poutají do světa, těla a znesvobodňujících výtvorů mysli.
Rozpouštění nespásných sklonů se děje v postoji sebe si vědomého pozorovatele všech výtvorů mysli, který je bděle rozlišuje na spásné a nespásné. Poslední rozpouští jejich nezaujatým uvědomováním ve vědomí.
Vše nespásné, co je v nás, a to i v nejhlubším podvědomí ukryto, musí vyplout do vědomí, být plně uvědoměno a rozpuštěno, jak bylo popsáno. Zejména všechny nenávistné a zlé city a postoje.
„Jsem dobrý a dokonalý, není co rozpouštět“ – taková zcela nemístná shovívavost k sobě je jistou cestou do dalších, nebožských zrodů. Je klamem ega a jeho zlých sil, které takto lstivě usilují udržet se při životě a zachránit se před zničením.
Samo rozhodnutí: „Budu dobrý, budu žít v souladu s naukou“ a pěstování ctností zdaleka nestačí. Nerozpuštěné nespásné sklony jsou skutečné síly, skutečná energie, která nás plně ovládá a nutí jednat s nimi v souladu. Jsou o to nebezpečnější, protože si své zlé jednání i myšlení vždy dokážeme odůvodnit, že je naprosto správné.
Kdo propadne bludu vlastní dokonalosti dříve, než vědomě projde posmrtným stavem, a přestane trvale strážit svou mysl, je ztracen.