Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Všichni máme určité povědomí o tom, co je černá magie: obřady, které mají někomu přinést zlo, uškodit nebo dokonce zabít.

Ve skutečnosti nejhorší černá magie je skrytá a není dobře vidět. V čem tato zlá činnost spočívá a jak se stáváme černými magiky? Tehdy, když usoudíme, že je dobré získávat náš vlastní prospěch na úkor prospěchu druhých. Tomu říkám přitakání zlu. Pokud přijmeme tento názor, volíme zlo jako způsob svého života a dobro, tím víc Boha, odmítáme.

Přitakáním zlu se zlo nestává naším pomocníkem, sluhou, jak si bláhově myslíme, ale je tomu přesně naopak. My se stáváme jeho služebníky a poddanými se všemi důsledky. Od této chvíle nám vládne zlo a odměňuje nás tím, co jedině má: zlem, sebou samým a utrpením, které je podle zákona příčiny a následku vždy výsledkem zla.

Člověk, který myslí pod vlivem zla a ve zlu, provozuje trvale černou magii a sklízí také zákonitě její výsledky. Do nich patří i to, že se stává její obětí. Čím víc zla svou myslí vytvoří, tím větší sílu zlo nad ním má a tím víc jím vytvořeného zla se mu vrací v souladu se zákonem příčiny a následku. Jeho karma je plná utrpení, které si takto přivodil.

Co je ještě horší: zavržením dobra se vzdal i Boha, a proto není pod jeho vládou, ale vládne mu pravý opak: zlo ve všech podobách.

Je-li Bůh láska, opakem Boha je opak lásky neboli nenávist, pěstuje zlo a zamezuje působení Boha v sobě.

Proto se nenávisti a dalším zlým citům říká „smrtelné hříchy“. Usmrcují božský život v nás a nastolují vládu zla nad námi.

Kdo ve své mysli chová myšlenky přející zlo druhým, vytváří city nepřátelské, nenávisti, hněvu, zloby, závisti, nesnášenlivosti, pýchy a další jim podobné, je černý magik, který vytváří a zosobňuje zlo na zemi a vzdaluje se Bohu.

Často nám zlo ve své zlobě představuje tyto výtvory naší zlem ovládané mysli jako dobré a spravedlivé a plně oprávněné. Pokud tomu uvěříme, našim zlým činům není konce. Celé národy, náboženství, sociální a další skupiny jsou pak ve jménu této spravedlnosti zla pronásledovány, vězněny, mučeny a zabíjeny a toto zlo se dokonce vydává za plnění boží vůle.

Jakoby Bůh, který je láska, mohl mít něco společného s těmito hrůzami. Vždy, když se tyto vlivy zla objeví v jakékoliv světské nebo duchovní organizaci, je to neklamnou známkou, že se jejího vedení zmocnilo zlo a nic jiného.

Stoupenci zla se v těchto organizacích vzájemně podporují a kryjí, jak můžeme jasně například vidět v katolické církvi. Síly zla jsou v ní tak silné, že se nedokáže zbavit ani těch nejhorších, opravdu zlých lidí, kteří se dopouštějí rozsáhlé trestné činnosti na dětech. Dokážou celé roky účinně chránit viníky před odhalením. I po odhalení se s nimi jedná s co největší ohleduplností. Utrpení jimi trápených dětí nikoho netrápí.

Vysvětlení, proč trvá věky, než vedení církve v čele s neomylným vůdcem vůbec něco proti takovému zlu podniknou, je právě to, které bylo ukázáno.

Jiným případem je zločinný rasismus Němců, kteří si přisvojili postavení nadřazené rasy a z toho i právo vraždit bez slitování jiné národy, které jsou v jejich očích podřadné. Národ pod vlivem tohoto zla pýchy pak vraždí jiné národy ve velkém a nejen nevidí zlo, kterého se dopouští, ale žije v přesvědčení, že prokazuje světu dobro.

To je pravá příčina zločinů, kterých se dopouštěli Němci a stále dopouští i vedení katolíků. Všichni jsou zaslepeni představou vlastní vyvolenosti od Boha, ze které odvozují právo dopouštět se zla nad druhými. Ti jsou přece podřadní buď rasově, třídně nebo před Bohem. Zlo si pro své zločiny vždy dobrý důvod nalezne. Právě proto nás Ježíš varuje, ale marně: „Nesuď, abys nebyl souzen“.

Nemáme soudit ve smyslu odsuzovat druhé pro jejich názory, pokud nejsou přímo zločinné, ale máme přát každému svobodu jeho přesvědčení.

„Pomsta, soud, jak říká Starý zákon“, patří Bohu a chtít jej zastupovat jako neomylní soudci, znamená přisvojovat si – a to neprávem, jeho moc i moudrost.

Ze zákonitosti moci mysli, jak bylo vyloženo, vyplývá, že každý, kdo ve své mysli hoví zlu nenávisti, zloby, hněvu, nesnášenlivosti a dalších smrtelných hříchů, je černým magikem, duchem zla, které jej plně ovládá. Jeho rozum postrádá boží moudrost. Místo toho je zahalen temným oblakem zla, kterým nepronikne pravda a dobro.

Takový člověk neustále vytváří obrovské utrpení sobě i druhým. Čím víc takto myslí, tím víc se vzdaluje Bohu a propadá vlastnímu zlu, které jej ničí.

Nejhorší je, že člověk v moci zla není schopen prohlédnout zlo, které je lží, vidí pravdu jako nepravdu a lež jako pravdu. Nemůže si pomoci, aby neničil sám sebe i druhé.

Pokud jej utrpení, které si připravuje, včas neprobudí a neuvědomí si, co dělá, po smrti jej čeká jen to, čemu se po dobu svého života na zemi věnoval: Síly nenávisti, nepřátelství, závisti, prostě veškerá moc zla jím vytvořená se na něho vrhnou a mučí jej svým zlem.

Veškeré názory, že je možné tomuto peklu – a ono to peklo je, jiné neexistuje, se vyhnout nějakou technikou nebo že nám Bůh vše ve svém milosrdenství odpustí, jsou opět jen triky zla, které nám našeptává.

Jsou našeptáváním sil zla, které nás ujišťují: „přece nic tak špatného neděláme, jsme dokonce dobří, nemáme se čeho bát“.

Někdy skupiny lidí nahromadí svým myšlením ve zlu tak mocné síly, že se projeví ihned i zevně. Pak vypukají války, revoluce, ale dochází i k obrovským přírodním katastrofám, jako jsou zemětřesení, tsunami nebo nezvladatelné epidemie jako AIDS.

To nejsou nahodilé, ale zcela zákonité jevy, kterým nemůže zabránit nic jiného, než pokání. Prvý a pravý význam tohoto slova je změna způsobu našeho myšlení. To musíme provést, abychom rozpoznali zlo, kterému sloužíme.

Jediným lékem na veškeré zlo je naše myšlení v dobru a nastoupení stezky k Bohu naším nitrem. Toho se zlo obává nejvíc, a proto proti těmto snahám bojuje ze všech sil, jen aby nás udrželo ve své moci.

Kdo tuto hru zla včas neprohlédne, nezruší své přitakání zlu a přitaká dobru a nastoupí stezku k Bohu, nemá naději na nic jiného, než na to, co stále svou myslí vytváří: na nenávist, zlobu, nepřátelství, závist a další zla.

Čím dříve tak učiníme, dokud nenapácháme mnoho zla, tím lépe. Čím později pochopíme a obrátíme se, tím víc sil zla budeme muset přemáhat. To je zákon, který nezná výjimek.