Čeho před smrtí nejvíce litujeme
Bronnie Ware
(ukázka z knihy Čeho před smrtí nejvíce litujeme, kterou lze zakoupit v našem e-shopu či na našich veřejných meditacích)
Když jsem za několik dní přijela do práce, bylo jasné, že dnešek bude pro Grace poslední. Vysvětlila jsem jí, že zavolám její rodinu, ale nejdřív odmítavě vrtěla hlavou. Slabá a vyčerpaná ke mně vztáhla ruce a objala mě. Abych jejím drobným pažím ušetřila námahu, lehla jsem si na lůžko k ní a sama jí objala. Líbilo se jí to, a tak jsme chvíli ležely a potichu si povídaly a ona mě prsty hladila po paži. Zeptala jsem se, proč tu nechce mít rodinu, a ona řekla, že jim už nechce působit další bolest. Milovala je až příliš.
Jenže oni se potřebují rozloučit, řekla jsem jí, a když jim nedá tu možnost, nakonec jim tu bolest způsobí a vyvolá v nich pocit viny, s nímž budou muset žít. Pochopila a souhlasila, uznala, že nechce, aby se cítili provinile kvůli tomu, že tu nejsou. Takže jsem zatelefonovala a rodina brzy přijela. Ale těsně předtím, než se objevila, řekla mi i přes svoje vyčerpání: „Pamatujete na náš slib, Bronnie, viďte?
Uslzeně jsem přikývla a řekla: „Ano“.
„Žijte tak, jak to sama cítíte. Nestarejte se, co si myslí ostatní. Slibte mi to, Bronnie.“ Její hlas přešel v sotva slyšitelný šepot.
„Slibuji Vám to, Grace,“ řekla jsem. Stiskla mi ruku, upadla do spánku a probouzela se jen na krátké chvíle, kdy poznávala své blízké, kteří seděli u jejího lůžka až do konce. Za několik hodin Grace zemřela. Její čas přišel. Když jsem pak tiše seděla v kuchyni, v uších mi stále zněl slib, který jsem jí dala. Ale ten slib jsem nedávala jenom Grace. Dávala jsem ho i sobě.
Když jsem za několik měsíců stála na pódiu a uváděla své nové album, věnovala jsem jí píseň, kterou si oblíbila. V publiku seděla i Gracina rodina. Reflektor mi nedovoloval vidět většinu tváří, ale ani to nebylo potřeba. Cítila jsem jejich lásku, když jsem vzpomínala na tu milou drobnou ženušku, která nežila, jak chtěla, ale inspirovala mě, abych tak žila já.
(knihu lze zakoupit v našem e-shopu či na našich veřejných meditacích)