Bůh v nás a my v Bohu
Jiří Vacek
Bůh je všude a ve všem. Ve stvoření není místo, kde by nebyl, protože vše stvořené se nachází v něm a víc: je jeho činností. Proto se nachází i v nás. Jako vědomí Já jsem proniká a vyplňuje celý prostor našeho těla a současně celý prostor stvoření.
I když je v našem těle, není na ně omezen a také není rozdělen. Vědomí Já jsem nás, prostor našeho těla překračuje a jako je přítomné v našem těle, je přítomné v celém stvoření, v předmětech i bytostech.
Takže vědomí Já jsem, které vyplňuje prostor našeho těla jako pravé Já, je i současně částí božího vědomí Já jsem v nás.
Tak je Bůh v nás přítomen dvojím způsobem:
1) Jako naše pravé Já, které nám dává vědomý život.
2) Jako Bůh, který je nedělitelný, ale svou částí vyplňuje prostor našeho těla.
Z toho vyplývá mnoho dalších souvislostí.
Když hledáme své pravé Já, hledáme současně i Boha, který působí v nás.
Když se soustřeďujeme na své pravé Já, vždy se soustřeďujeme i na Boha. Jedno a totéž vědomí Já jsem je současně naše pravé Já i částí Boha v nás.
Naše pravé Já, vědomí Já jsem a Bůh jsou stejné podstaty, kterou je vědomí Já jsem. V podstatě Já jsem není mezi nimi rozdílu. Rozlišení ale nikoliv rozdíl nebo dokonce odlišení je dáno „místně“. Vědomí jedné bytosti je podstatně totožné s vědomím jiných bytostí, ale každé má jinou oblast působení ve stvoření. Jediné vědomí Já jsem je současně pravým Já všech bytostí.
Skrze naše pravé Já, vědomí Já jsem jsme současně podstatně Bohem. Rozlišení, nikoliv rozdíl nebo dokonce oddělení je místní, funkční, v oblasti působení.
Skrze tuto jednotu Boha a našeho pravého Já jsme současně Bohem i sami sebou. Jelikož vědomí Já jsem v nás je boží podstatou a současně i naší, můžeme skrze sebe, skrze své vědomí Já jsem, které je naším vědomým životem, poznávat Boha.
V tomto hledání vycházíme ze soupodstatnosti vědomí Já jsem Boha a nás samých tak, že překračujeme hranice prostoru našeho těla a uvědomujeme si neomezený prostor vědomí, ve kterém se nachází vše stvořené včetně naší stvořené osobnosti.
Jinými slovy uvědomujeme si, že vědomí Já jsem, které je naším pravým Já, není omezeno prostorem našeho těla, ale zahrnuje celé stvoření. Je tak součástí Boha.
Když mluvíme o Bohu, vždy dávejme pozor, co tím míníme. Bůh je jen jeden, ale projevuje se mnoha způsoby. Jak nás učí Ježíš, Mojžíš a mnozí další mistři, jeho základem je vědomí Já jsem. Tím však zdaleka není vyčerpáno vše, čím je.
Bůh je vždy vědomí Já jsem, které je naším životem, ale je také láskou a logem neboli mocnou šakti, kterou vytváří vše stvořené. Je i pravdou a mnoha dalšími principy.
Na stezce poznání, když mluvíme o Bohu, často jej chápeme jako vědomí Já jsem a tím Boha ve svých představách omezujeme. On je vědomí Já jsem, ale není jen tímto vědomím.
Proto také uskutečnění jednoho aspektu božího, kterým Bůh je, není dosažení „celého“ Boha neboli Bohem. Nestáváme se Bohem, ale uvědomujeme si Boha v principu, na který se zaměřujeme. Zejména se nestáváme všemocnými.
To, co bylo zde řečeno, platí proto v prvé řadě o božím základu, jímž je vědomí Já jsem. Pro ostatní principy boží platí naše jednota s Bohem obdobně, ale nikoliv samovolně. Na prvém místě poznáváme vždy Boha v tom principu, v jakém o něj usilujeme.
Na stezce poznání se převážně zaměřujeme na boží podstatu, což je vědomí Já jsem. To je božím základem, ale nikoliv „celým“ Bohem. Další boží aspekty máme také rozvíjet, což se děje cílevědomou praxí, která je na ně zaměřena.
Jednota s Bohem, o které zde pojednáváme, je jednotou ve vědomí Já jsem. Nepřináší však samovolně ani například vševědoucnost nebo všemocnost.
Ideálem je poznávání Boha celého, to jest ve všech aspektech. V pořadí důležitosti podle mého mínění hned za poznáním vědomí je uskutečnění Boha jako lásky. Následuje poznávání tvořivé moci vědomí, které není zaměřeno na získávání osobní moci, ale právě naopak na odevzdanost do moci boží a život v souladu s boží vůlí.