Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Bůh je Bohem proto, že je dokonalé dobro, moudrost i láska. Je současně naším milujícím Otcem i Matkou. Všichni jsme stejně jeho děti, bez rozdílů rasy, národnosti, náboženství a dalších rozdílů.

Všechny nás stvořil bez poskvrny božské a do božského světa. Řečí bible: všichni jsme na začátek našeho bytí dostali stejné „hřivny“, stejné možnosti a svobodnou vůli se rozhodovat. Tam naše svoboda končí a začínáme sklízet výsledky a následky svých rozhodnutí a činností, kterými je naplňujeme.

Někdo své hřivny zakope – odloučí se od Boha, a proto také ztrácí veškeré dobro a odchází z božského světa do světa nebožského, který odpovídá jeho duchovní úrovni. Vysvětlení současné nerovnosti mezi lidmi je právě zde. Rodíme se opětovně ve světech bez Boha a sklízíme následky toho, co jsme učinili nebo neučinili přesně podle zákona příčiny a následku neboli karmy, který ustanovil Bůh.

Ne Bůh, ale naše činy nás „soudí“ – určují náš osud. Bůh není orientální despota, který bez důvodů někomu projevuje svou přízeň a jiným stejně bez důvodů uděluje věčné zatracení. Jestliže nás Ježíš učí, že máme i svým nepřátelům odpustit 77x, neboli prakticky vždy a učí nás je milovat, jak by on sám se mohl chovat jinak a někoho zatratit jednou pro vždy?

Ne názory, které máme, ani náboženství, které vyznáváme, ale naše skutky nás soudí a nikoliv Bůh.

Představa Boha, který vyvoluje například katolíky nebo vyznavače islámu a druhé zatracuje, protože nevyznávají jediné správné náboženství a jeho představitele, je zlem, které vzniklo ve zlem ovládaných myslích. Není od Boha, ale od lidí Bohu nepřátelských.

To, že tomu tak opravdu je, dokazují dějiny celého lidstva až po dnešek. Miliony zavražděných a pronásledovaných ve jménu jediného pravého Boha a náboženství jsou toho nevyvratitelným důkazem. To není dílo boží, ale zlé a zla.

Kdo tuto nerovnost lidí před Bohem hlásá, není od Boha, ale je naopak v moci zlých a Bohu nepřátelských sil.

Toto je základní pravda a má být jasně hlásána: neexistuje vyvolenost od Boha z pouhé zevní příslušnosti k nějaké náboženské skupině a tím méně kolektivní spása vyplývající z tohoto vyznání a z této příslušnosti.

Učení „není spásy mimo naše společenství“, není nic jiného než rasismus a jako každý jiný rasismus je lží a zlem, které je třeba odmítnout. Před Bohem jsme jako bytosti si všichni rovni, protože jsme jeho děti.

To, čím se rozlišujeme my sami, ale nikoliv Bůh, jsou naše skutky a naše myšlení. Jsme posuzovaní a souzení naším charakterem a jeho projevy a nikoliv tím, zda náležíme k nějaké skupině údajně vyvolených či zatracených.

Náboženský rasismus, který dělí lidi na pravověrné a proto vyvolené a na ty ostatní, kteří stojí mimo a jsou proto od Boha podle jejich zlého myšlení zatraceni, je jediným obrovským zlem, které jako mor kazí každé náboženství, které jej chová.

Je přímým popřením Boha lásky a nastolením boha zla a nic víc. Je jednou z nejúčinnějších překážek, které brání naplnění hlavního cíle každého náboženství, jímž je návrat člověka k Bohu, z něhož vyšel.

Ti, co něco takového učí a hlásají, hlásají boha zla a nikoliv Boha lásky. Ježíš nikdy nic takového neučil, ale právě naopak hlásal Boha lásky, kterého máme milovat na prvém místě tak, že se k němu blížíme láskou a svým životem v lásce a nikoliv nenávistí a pýchou.

Přesvědčení o vlastní vyvolenosti od Boha není nic jiného než pýcha a každá pýcha je smrtelným hříchem, který v nás působení Boha naprosto umrtvuje. Je také opakem lásky k bližním; je nenávistí a pohrdáním, což jsou další smrtelné hříchy.

Pokud nějaké náboženství něco takového hlásá jako jeden ze základů svého učení, pak nejen neplní své poslání, jímž je vést lidi zpět k Bohu, ale přímo je odvádí od Boha. Takové náboženství není Bohem lásky, ale Bohem nenávisti a také se tak projevuje. V tom plně platí Ježíšovo: „Podle jejich skutků je poznáte“.

Zlo přesvědčení o vlastní vyvolenosti plodí další zla, která se tak šíří do nekonečna. Jsem-li vyvolený, druzí, jiní, jsou od Boha zatracení a proto já, my, vyvolení máme právo a dokonce povinnost přivádět je na naši víru a pokud nechtějí dobrovolně, pak je plně oprávněné použít i toho nejhroznějšího násilí.

Právě to je základní příčinou obrovského zla, kterého se ve světě dopouštěly a dodnes dopouštějí některá náboženství. Pokud nebude toto zlo vyvolenosti „mimo nás není spásy“, odstraněno, vždy bude toto zlo plodit další, zdánlivě nepochopitelné zlo.

Tak jako je zlé dělit lidi podle barvy pleti nebo „čistoty“ krve na nadřazené a podřadné, stejně zlé je dělit lidi na vyvolené a zatracené podle příslušnosti nebo nepříslušnosti k nějaké náboženské skupině.

To, co nás skutečně rozděluje, je neochota opravdu žít, myslet a jednat ve shodě s požadavkem boží lásky a to jak k Bohu, tak i k našim bližním i k sobě. Toto dělení je ryze lidské a naše a každý má plnou svobodu se rozhodnout, kam chce patřit. Toto rozhodnutí, jako každé rozhodnutí má vždy i zákonité následky. Rozhoduje o tom, zda se k Bohu vracíme nebo se mu vzdalujeme. Je na nás a jen na nás, kam se my sami zařadíme. Podle toho bude i naše sklizeň.

Kdo druhé zatracuje, bude sám zatracen. Nikoliv Bohem, ale sám sebou, svým životem a svými skutky.

Proto nemáme druhé odsuzovat jako zatracené, abychom sami nebyli odsouzeni jako zatracení. Přesně tak působí Mojžíšův zákon: „krev za krev, zatracení za zatracení“, který východ zná jako zákon karmický.