Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bůh je láska

4. 3. 2008

Jiří Vacek

Tuto pravdu tak často opakujeme, až je mně to podezřelé. Co vlastně jejím opakováním říkáme? Není za tím podvědomě vnímaná pravda o naší duchovní nedokonalosti a dokonce i o našich zlých sklonech s tajnou nadějí, že nám boží láska vše odpustí, že nebudeme  se muset zodpovídat za naše nedostatky a dokonce zlo a že se z tohoto důvodu nemusíme ani měnit?

Bůh je opravdu láska, ale není jen láska, je i spravedlnost, a proto i jeho odpouštění musí být spravedlivé. Jak můžeme doufat v odpuštění zla, které jsme způsobili a dokonce stále působíme našim bližním, když my jim  sami nic neodpouštíme, natož abychom je milovali a přestali jim škodit?

Je-li Bůh láska, pak máme být jako on: milovat moudře a při tom i spravedlivě - odpouštět druhým tak jako chceme, aby bylo odpuštěno nám. Kdo toto nečiní a takto se sám nechová, nemá právo se boží lásky dovolávat a ani ona v něm nepůsobí a v důsledku toho mu ani neodpouští. Proto platí, jak bylo řečeno: „Jen tomu, kdo mnoho miloval, bude i mnoho odpuštěno“. Kdo nemiluje a neodpouští, není ani milován ani mu není odpouštěno. Ne, že by mu byla láska a odpuštění odepřeny, ale proto, že nemá lásku. A kdo nemá lásku, tomu nemá kdo odpustit. Dokonce ani Bůh to nemůže učinit. Proč? Právě proto, že je láska. Nedostatkem lásky v nás odmítáme nejen Boha, ale i své odpuštění.

Proto si dobře pamatujme: láska nám může odpustit pouze tehdy, když ji máme a žijeme, tj. milujeme a odpouštíme.

Rozhodně nikomu neradím, aby spoléhal na vlastní spravedlnost. Neříká snad Ježíš jasně, že i spravedlivý zhřeší 7x za den? Každý by si měl být jasně vědom, že není zdaleka dokonalý, a proto  nemůže žádat ani očekávat dokonalost od druhých. A proto máme odpouštět, jak opět říká Ježíš i 77 krát. A vědět toto vše a jednat s tím v souladu je právě pravá pokora.

Všimněme si, jak pokora plně zapadá do souvislosti s láskou a odpouštěním. Kdo není pokorný neodpouští ani nemiluje, a proto mu také není odpouštěno.