Bůh je láska
Jiří Vacek
Tuto pravdu tak často opakujeme, až je mně to podezřelé. Co vlastně jejím opakováním říkáme? Není za tím podvědomě vnímaná pravda o naší duchovní nedokonalosti a dokonce i o našich zlých sklonech s tajnou nadějí, že nám boží láska vše odpustí, že nebudeme se muset zodpovídat za naše nedostatky a dokonce zlo a že se z tohoto důvodu nemusíme ani měnit?
Bůh je opravdu láska, ale není jen láska, je i spravedlnost, a proto i jeho odpouštění musí být spravedlivé. Jak můžeme doufat v odpuštění zla, které jsme způsobili a dokonce stále působíme našim bližním, když my jim sami nic neodpouštíme, natož abychom je milovali a přestali jim škodit?
Je-li Bůh láska, pak máme být jako on: milovat moudře a při tom i spravedlivě - odpouštět druhým tak jako chceme, aby bylo odpuštěno nám. Kdo toto nečiní a takto se sám nechová, nemá právo se boží lásky dovolávat a ani ona v něm nepůsobí a v důsledku toho mu ani neodpouští. Proto platí, jak bylo řečeno: „Jen tomu, kdo mnoho miloval, bude i mnoho odpuštěno“. Kdo nemiluje a neodpouští, není ani milován ani mu není odpouštěno. Ne, že by mu byla láska a odpuštění odepřeny, ale proto, že nemá lásku. A kdo nemá lásku, tomu nemá kdo odpustit. Dokonce ani Bůh to nemůže učinit. Proč? Právě proto, že je láska. Nedostatkem lásky v nás odmítáme nejen Boha, ale i své odpuštění.
Proto si dobře pamatujme: láska nám může odpustit pouze tehdy, když ji máme a žijeme, tj. milujeme a odpouštíme.
Rozhodně nikomu neradím, aby spoléhal na vlastní spravedlnost. Neříká snad Ježíš jasně, že i spravedlivý zhřeší 7x za den? Každý by si měl být jasně vědom, že není zdaleka dokonalý, a proto nemůže žádat ani očekávat dokonalost od druhých. A proto máme odpouštět, jak opět říká Ježíš i 77 krát. A vědět toto vše a jednat s tím v souladu je právě pravá pokora.
Všimněme si, jak pokora plně zapadá do souvislosti s láskou a odpouštěním. Kdo není pokorný neodpouští ani nemiluje, a proto mu také není odpouštěno.