Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Bůh je Duch, kterého nikdo neviděl. Tak nás učí bible. Proto pravý duchovní život se děje v Duchu a nikoliv zevně.

Protože lidé nejsou schopni Boha jako Ducha chápat, uctívají jej zevně. Zpodobňují si jej v osobách zakladatelů náboženství, jako byli Buddha, Ježíš a další a také v osobách mistrů a světců.

To není samo o sobě nesprávné. Nesprávným se takové uctívání stává tehdy, když se Duch zamění za tvar, za jeho zpodobnění.

To je nevědomost, ze které povstává mnohé zlo. Bůh není uctíván takový, jaký je, jako beztvarý, neomezený Duch, ale je připsán tvaru. Tím dochází v myslích takových uctívatelů k jeho omezení a připsání nějakému tvaru.

Takový Bůh již není Bohem všech, ale jen těch, kteří mu jeho zpodobněním dali omezenou podobu. V tom je již skryt další zárodek zla. Kdo neuctívá Boha v této námi vytvořené podobě, není náš, ale cizí a dokonce i nepřítel.

Právě pro toto omezení, které dělá z Boha – Ducha určitý omezený tvar, který si uctívající přivlastní jako svého Boha, některá náboženství zakazují a dokonce i trestají jeho zpodobňování: „Neučiníš sobě podobenství ničeho, aby ses tomu klaněl!“

V některých náboženstvích proto platí přísný zákaz zpodobňování, například v islámu a židovství.

V křesťanství se spolu sváří dva proudy. Evangelíci zpodobňování silně omezují, v katolictví a pravoslaví je v plném rozkvětu.

V náboženství platí vždy, že pravda není zevní, ale vnitřní. Pokud uctívám zevní podobu Boha nebo jeho vyslanců – spasitele, mudrce a světce s pochopením, že nejsou tím, co je zobrazuje, ale Duchem, nedopouštím se ničeho zlého. Pouze zevní tvar využívám k obrácení se k Duchu, kterého je symbolem a projevem.

Jelikož zřejmě většina lidí není schopna zejména na začátku své cesty se obracet k Bohu jinak než pomocí jeho zevního zobrazení, je tento postup plně oprávněný a dobrý, protože skutečně nás přivádí k Bohu.

Zakazovat a dokonce trestat zobrazování Boha není proto dobré. Navíc ani náboženství, která zobrazování zakazují, se mu nevyhýbají. Pro Židy se Tóra stává Bohem stejně jako Korán pro muslimy. I zde platí, že to, co je božské, je Duch Tóry nebo Koránu, ale nikoliv její psaná podoba a slovo.

To, čeho je třeba, je správné poučení: Bůh je Duch a to, jak jej zobrazujeme, Bohem není. Uctívejme všechny podoby Boha, ale s pochopením, že Bůh je Duch a proto není žádnou podobou, kterou mu dáváme.