Bůh Já jsem
Jiří Vacek
(2.12.2018)
To, co si uvědomuje, že existuje, je samo svou existencí.
Nemyslíme, že existujeme, ale uvědomujeme si svou existenci vědomím, kterým jsme.
Vědomí Já jsem v nás, které si uvědomuje nejen, že existuje, ale že je to Ono, které existuje, je Bohem v nás.
Je pravda, že platí „Já jsem život“, že toto vědomí je naším životem, ale ono je mnohem víc: je Bohem v nás, kterým se podílíme na existenci boží jako sebe si vědomé vědomí.
Z tohoto vědomí vycházíme, když se vracíme k Bohu. Jeho pomocí a využitím získáváme podíl na životě božském. V něm jsme dětmi božími.
Naše bytí není v myšlení, ale v uvědomování si, že jsme. Nejsme výtvory naší mysli, ale vědomí Já jsem.
Naše existence je vědomím existence. Zkušenost Já jsem je vědomím Já jsem. Nejsou dva, ale jedno.
Vědomí samo a vědomé bytí jsou totožné, není mezi nimi rozdílů.
Základem naší existence, našeho bytí, je vědomí Já jsem, Já existuji. Nejsou dva, samo vědomí a odděleně vědomí bytí, ale jedno jediné Já jsem. To není něčím určitým, stvořeným, co má tvar a je vnímatelné, ale je nestvořeným, samo sebou existujícím, své existence si vědomým jsoucnem.
Kdo si uvědomuje Já jsem, Já existuji, uvědomuje si proto božské jméno Já jsem. Bůh je tímto svým jménem – Já jsem.
Proto není třeba Já hledat, ale stačí plně si uvědomovat: „Já jsem, Já existuji. Mé Já, má podstata je vědomí Já jsem.“
Proto Starý zákon oprávněně říká, že jméno boží Já jsem, je totožné s Bohem, které jej plně vystihuje. Je sebe si sebou vědomé BYTÍ, které ví, že existuje a je to Ono, které existuje.
Trvalým soustředěním na vědomí Já jsem ono sílí a roste, rozšiřuje prostor stvoření, ve kterém uvědomované Já září.
Když se ztotožníme v plném soustředění v Já jsem a zaměříme jeho pozornost na neomezený nestvořený prostor vědomí Já jsem, naše vědomí Já jsem se stává součástí absolutního, nestvořeného a neomezeného vědomí Já jsem. To je pak ona Mahárišiho řeka, která se vlévá do oceánu: Ocean like river.
Samotné dosažení osobního vědomí Já jsem proto není konečným cílem stezky. Je jím právě popsané splývání a prolínání vědomí osobního s vědomím absolutním.
Křesťané je znají jako Ducha svatého, který „sestupuje“ na nás v průběhu výstupu k Otci. Dary Ducha svatého jsou pak vyjádřeny celou řadou výroků typu „Já jsem světlo“ a dalších. Tak jak jsou podávány, jsou výčtem možností, které můžeme uskutečnit na podkladě použití Já jsem.
Proto je velmi důležité vědět, že naše Já jsem je:
1) Naším pravým Já a nikoliv ego.
2) Toto naše Já jsem je nedílnou součástí Boha.
3) K poznání podstaty boží můžeme dospět pouze správným soustředěním našeho Já jsem, jak bylo popsáno.