Buddhi
Jiří Vacek
I podle duchovních pravd je možné páchat zlo a ospravedlňovat je, jsme-li zlí.
Ego duchovní pravdy zatemňuje, duch, vědomí Já jsem je ozřejmuje.
Duchovní pravdy jsou v prvé řadě určeny pro nás, abychom jejich uplatňováním na sobě duchovně prospívali. Nejsou určeny k tomu, abychom druhé v jejich jménu odsuzovali a pronásledovali.
To, co k nám hovoří z osobností mudrců a vtěleních božích, je buddhi, božská moudrost a inteligence. Čím je v ní méně osobního, tím je čistší podání.
I duchovní pravdy, poučení a příkazy musíme na prvém místě chápat duchovně, ve správném duchu a vnitřně a nikoliv zevně a doslova, podle litery.
Rozum, buddhi osvíceného spočívá ve vědomí Já jsem. Z něho čerpá svá poznání.
To, co rozlišuje, je rozum, schopnost rozumět tomu, co nás k Bohu přivádí a co nás od něho odvádí.
Kdo nezná, nežije a nezakouší Boha jako vědomí, bytí, moc, projev a neprojev, inteligenci a lásku, nezná jej celého a jeho dosažení je neúplné a proto i nedokonalé se všemi důsledky.
Pokora je význačnou vlastností buddhi. Kde není, hrozí nebezpečí, že se jedinec prohlásí Bohem nebo roven Bohu.
Kdo spoléhá v čemkoliv na sebe, spoléhá marně, protože se odděluje od zdroje všeho.
Zdrojem buddhi je sám Bůh. Kdo se ve své nevědomosti prohlásí za rovného Bohu, uzavře se před Bohem, který je zdrojem vší inteligence a poznání, a proto o ně přijde.
Bůh je nejvyšší inteligence, buddhi je jejím projevem a působením v člověku.
Kdo nemá buddhi, postrádá boží inteligenci a moudrost, i když si je vědom Já jsem. Nemůže proto žít božsky.
Boha musíme nejen zakoušet, musíme mu i rozumět.
Buddhi je pochopení Boha a jeho vůle čistým a osvíceným rozumem.
Bez buddhi není božský život možný ani při poznání vědomí Já jsem.
Vlastnosti osvíceného rozumu:
- čistota
- vůle po Bohu a jednotě s ním
- rozlišování
- božská věda, moudrost, znalost zákonů, které světu vládnou
- rozumové uvědomění vlastní podstaty
- pochopení realizace
- pokora
Rozum je od slova rozumět neboli vědět, co je božské a co nikoliv a jaké zákony vládnou veškerenstvu.
Sídlem buddhi, osvíceného rozumu je Bůh, vědomí Já jsem.
Buddhi je rozum zbavený všeho nebožského a osvěcovaný září Boha, vědomí Já jsem.
Boží moudrost, chceme-li inteligence, je rozlišování z hlediska toho, co nás k životu božskému přivádí nebo od něho odvádí.
Plnění boží vůle je život v souladu s Bohem a jeho božskou moudrostí.
Dosažení buddhi je totéž co plnění boží vůle.
Podstata buddhi je dokonalá schopnost rozlišovat neboli vivéka.
Plnění boží vůle bez vysoce rozvinuté rozlišovací schopnosti, vivéky, není vůbec možné.
Pyšný žák hledá chyby na druhých a hlavně na svém mistrovi. Pokorný žák je hledá na sobě.
Pokud se ztotožňujeme – my vědomí Já jsem – s tělem a omezujeme se na ně, vytváříme si z něho své vězení.
Tvrzení „svět je neskutečný“, neznamená, že neexistuje, ale že není celou Skutečností, objektivní realitou, ale že se nám jeví jako něco jiného, než je.
Nejsme hmotným tělem, ale tělo je dočasnou součástí naší projevené bytosti, se kterou jsme spojeni vazbou s vědomím, které je naší podstatou.