Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

(Napsáno jako reakce na článek Rodinné konstelace z hlediska džňány, který je publikován na serveru SatGuru.cz)

Pokud nechceme na stezce zabloudit, musíme neustále vycházet ze základních pravd. Ty jsou:

Člověk žil původně v jednotě s Bohem, božským životem v božském světě. Později se od Boha oddělil, ztratil vědomí své božskosti a upadl do ega. Ztráta božského vědomí měla za následek i ztrátu božského světa. Výsledkem je, že ve stavu pádu žije člověk bez Boha v nebožském světě, a proto je nesvobodný a trpí.

Příčiny jeho současné nesvobody jsou tyto:

1. Ztráta božského vědomí.

2. Ego, vědomí omezené na tělo a mysl a ztotožněné s nimi.

3. Nebožský svět, ve kterém žije.

4. Karma, nepříznivý osud, který si svou činností ve světě připravil.

Chceme-li proto dosáhnout svobody a života bez utrpení, musíme tyto příčiny odstranit. Dokud trvají, šťastný život není možný, což platí vždy a plně. Pokud se nám nabízejí řešení jiná, vždy jsou v nejlepším případě dočasné, ale nikdy trvalé. Pokud pro ně zanedbáme odstraňování oněch pravých příčin utrpení, na trvalé štěstí a vyřešení všech našich problémů nemáme nejmenší naději. Jsou to jen bludičky, které nás svádějí z cesty k Bohu.

Ta vede rozpouštěním ega, totožnosti s tělem a s myslí i sklonů, které ego vytváří. Současně obracíme pozornost na Boha v nás a tím s ním obnovujeme spojení. Tak dosahujeme poznání sebe v Bohu. Toto poznání samo o sobě je nezbytnou podmínkou vysvobození, ale samo o sobě naši bytost, tělo a mysl z moci nebožského světa neosvobozuje. V nebožském, hmotném světě není božský život možný. I po poznání jej žijeme v zevním světě dál v souladu s naší dobíhající karmou. Ta nad námi ztrácí postupně moc a je i částečně rozpouštěna, ale nikoliv úplně. Dokud existuje hmotné tělo, existuje i jeho karma. Nic jiného než ona jej v existenci neudržuje.

Plnou obnovu božského života bez utrpení a ve štěstí můžeme proto očekávat až po odložení hmotného těla, což s sebou přináší i opuštění hmotného, nebožského světa, ve kterém není život bez utrpení a nesvobody možný. Splníme-li podmínky božského života, což je:

1. Rozpuštění ega.

2. Poznání Boha v nás.

3. Rozpuštění všech pout k nebožskému světu.

Pak se vracíme do božského světa. Jiná cesta z utrpení a nesvobody k trvalému štěstí neexistuje. Řekněme jasně: cílem stezky k Bohu není šťastný život v tomto od Boha odpadlém světě, vyřešení všech obtíží, které život bez Boha přináší, ale pravý opak: rozpuštění ega, které je odsouzeno k životu v nebožském světě a návrat do světa božského. Jestliže se někdo snaží o pravý opak, o řešení života v nebožském světě, svádí jen druhé ze správné stezky a bere jim možnost jediného opravdu účinného a trvalého řešení.

Stezka k Bohu se egu, odpadlému od Boha, kterému vládnou síly Bohu nepřátelské, příliš nelíbí. Proto je hledající z ní neustále sváděn pod nejrůznějšími záminkami, jejichž jediným pravým cílem je udržet ego při životě. Nejnebezpečnější jsou v tomto směru postupy, které se tváří duchovně. Jsou směsicí duchovních pravd, polopravd i nepravd a právě proto se velmi obtížně prohlédá jejich tak příjemná nabídka snadného řešení šťastného života.

Všechny tyto duchovní pasystémy mají jedno společné. Tváří se, jako by ego, hlavní příčina všeho zla a utrpení, neexistovalo. Pomíjejí naprosto skutečnost, že svět, ve kterém žijeme, je nebožský se všemi důsledky, jako je nemožnost šťastného života v něm. Tváří se, jako by neexistovala karma se svou mocí a my byli v tomto směru mimo její moc a plně svobodní. To vše jsou hlavní důvody, proč žádný z těchto způsobů nemůže přinést trvalé zlepšení, ale pouze dočasnou úlevu, a to ještě v lepším případě. Je vždy na místě se ptát, zda tato dočasná úleva není draze zaplacena zpožděním na stezce k Bohu. Někdy je dokonce její přímou ztrátou.

To, co bylo doposud řečeno, jsou i hlediska, která můžeme použít k posouzení těch nejrůznějších metod a postupů, které souhrnně lákají ego falešnou představou šťastného života bez Boha v nebožském světě. Na prvém místě vždy zkoumejme, jaký vztah má nabídka k základnímu požadavku stezky, který je například vyjádřen Ježíšovým nejpřednějším požadavkem lásky k Bohu. Není-li hlavním cílem, ale stezka k Bohu je odsouvána pro jiné cíle, jde o učení nepravé. Tam, kde se vyzdvihují zájmy ega, pomíjí se nebožskost hmotného světa i jeho nesmlouvavá spravedlnost, jakou je zákon karmy, mějme se na pozoru.

Soucit s bližními, láska k nim jsou často slepé. Chybí jim rozlišující moudrost, která ví, že něco jako nespravedlivé utrpení neexistuje. Každý má přesně to, co sám chce a co si svou karmou připravil. Pokud se mu nelíbí nesvoboda a utrpení nebožského světa, mělo by se mu říci, že jej v něm drží jen on sám – jeho ego, nedostatek Boha a karma, kterou si připravil, a že řešení záleží jen na něm a má je ve své moci. Ideál sociální spravedlnosti není ničím jiným než ideálem materialistů, kteří si pod ním představují jen tělesné blaho bez vlastního přičinění a bez Boha. Litujeme-li trpící, často jsme podobni lidem, kteří litují lupiče a vrahy, kteří sedí  ve vězení a snaží se vězňům co nejvíc zpříjemnit vězení, místo, aby je vedli k řádnému životu. Kdo pod vlivem těchto nevědomých citů hlásá přednost pomoci světu před dosažením Boha, je jen svůdce davů. Pokud se dokonce, ve snaze uskutečnit tyto cíle chápe násilí, je již přímo nástrojem zla a nic víc. Pokud této nevědomosti podléhají i duchovní autority, vždy páchají velké zlo a nic víc. Nemají pro své počínání jedinou omluvu, protože platí: „Mé království není z tohoto světa. Ať (duchovně) mrtví pochovávají své mrtvé. Ty pojď a následuj mne“. Kdo tuto pravdu nezná a nejedná s ní v souladu, není z Boha ani na cestě k němu.

Všechny rysy popsané nevědomosti pozorný čtenář nalezne i v článcích o rodinných konstelacích (RK), které otiskuje Marcel Křivý na svém a nikoliv mém webu satguru. Je jich tolik, že  jejich popis by zabral desítky stran. Proto jen k některým z nich. Džňána opravdu vede ze světa – z toho, který je nebožský. Harmonické vztahy mezi lidmi jsou z principu vyloučené právě pro existenci ega, karmy a nebožského světa, ve kterém bytosti odpadlé od Boha žijí. Světci, mudrci a spasitelé je nedokázali nastolit ani ve svém okolí. Příkladů jsou celé hory. Ježíšova matka jej považuje za pomateného a chce si jej odvést domů. V přítomnosti Ramana Mahárišiho odvedla skupina lidí jeho bratra s tím, že jej zabijí. Mudrc Sokrates je otráven, aby nekazil děti. Těmito zákonitými střety světla a tmy bychom mohli zaplnit stovky stran. Lidé zlí, dokud nepřestanou být zlí, nemohou žít s nikým v souladu. Neduchovní lidé jsou vždy zákonitě nepřátelští skutečné duchovnosti. Řešení není v harmonizaci vztahů, ale v rozpuštění ega a v následném opuštění nebožského světa. Rozhodně nespočívá v přijetí lidí takoví, jací jsou. Platí naopak zásady sat-sangu. Zlým a neduchovním lidem se vyhýbáme, protože nás nepříznivě, neduchovně ovlivňují.

Pouhé rozpoznání příčin nesouladu, navíc takové, které pomíjí jeho základní příčiny – nebožskou existenci – není zdaleka jejich řešením. Svět i naše mysl není nic jiného než tvořivá energie v činnosti. Její pohyb se děje podle přesné zákonitosti. Pokud přehlížíme tuto energetickou podstatu a její zákonitost, nutně veškeré naše snahy ztroskotají. Ať vědomé nebo podvědomé sklony naší mysli, vždy jsou skutečné síly, které představují větší či menší množství energie, se kterou lze zacházet pouze na podkladě zákonů, které jí vládnou a nijak jinak. Naše přání a předsevzetí zde vůbec neplatí. Dokonce ani sama znalost a pochopení neúčinkují, pokud s nimi nepracujeme v souladu. Za neharmonickými vztahy jsou vždy neharmonické energie, které působí podle své zákonitosti a úměrně své velikosti a tím i moci, ať chceme či nikoliv, ať se nám jejich působení líbí či nikoliv. Pokud se jich chceme zbavit, jediný způsob, jak toho docílit, je  postoj sebe si vědomého pozorovatele, v jehož nezaujatém pozorování se rozpouštějí. Jejich rozpuštění chce navíc čas a rozhodně není možné je docílit rychle a naráz.

I jinak je článek o RK plný duchovních nepravd. Jmenuji jen některé.

• Druzí zdaleka nejsou v pořádku, protože mají ego a jsou často i plni zlých sklonů.
• Nerozhoduje, v jakém stavu se nachází vědomí – Bůh, ale v jakém se nacházíme my. Proto se máme ze všech sil snažit změnit svůj stav na božský.
• Rodiče nám nedávají život, ani tělo. Ten nám dává Bůh; jeho tvořivá síla nám pak dává tělo.
• Rodiče ani matka nejsou svatí, pokud žijí v egu.
• Každý život není dar. Život v egu a v nebožském světě je trest, který jsme si přivodili my sami odpadnutím od Boha.
• Ego se nemůže pevně držet prožívání osvícení, protože základní podmínkou osvícení je právě neexistence ega. Může být někdo, kdo toto neví ani teoreticky, osvícený?
• Cesta z utrpení je prý možná i pro člověka, který nemedituje! Jelikož nejvyšší meditace je obracení pozornosti na Boha v nás, což nás s ním spojuje, a tak vykupuje z utrpení, jak by bylo možné se utrpení jinak zbavit? Tím, že si ponecháme ego, hlavní jeho příčinu?

Prostě jedna nepravda za druhou, ale nutno přiznat, velmi lákavé. Pro koho? Pro ego, které nechce Boha, ale šťastný život bez něho. Větší nevědomost snad ani již nemůže existovat.

Běda těm, kteří uvěří! Lákavá a svůdná bludička štěstí ega bez Boha je svede do bažin ega, tmy, nevědomosti a utrpení.